Kosmologie, dogmata a mýty
Doc. RNDr. Jiří Langer v recenzi knihy Valentina Weinzettla „Kosmologie, dogmata a mýty“ podle mého názoru neuvedl některé argumenty svědčící v neprospěch standardního kosmologického modelu, což činí posudek trochu jednostranným. Název knihy i citace literatury se zaměřují hlavně na nesouhlas s dosavadním standardním kosmologickým modelem vyúsťujícím do počáteční singularity Velkého třesku. Na přednášce autora knihy na schůzi České astronomické společnosti jsem sice vyslovil nesouhlas s některými autorovými předpoklady, avšak zároveň jsem zdůraznil, že je pokládám za menší chyby než zásadně mylný předpoklad vykládat rudý posuv světla rozpínáním vesmíru. Podle mého názoru mělo být v recenzi připomenuto, že není znám jediný bezeztrátový přenos energie reálným prostředím, takže ani přenos světelné energie nemůže být bezeztrátový. Světlo tudíž musí rudnout se vzdáleností zdroje, aniž by se zdroj musel vzdalovat. Rozpínání vesmíru není tedy pro rudý posuv podmínka nutná. Rovněž tak teplota takzvaného reliktního záření je způsobena ohřátím stacionárního vesmíru od hvězd a jiných zdrojů záření, jak bylo ukázáno na kosmologické sekci ČAS. Podle mého názoru ztratila kosmologie mnoho času zavádějícím výkladem rudého posuvu světla dopplerovským principem. Recenzent správně končí posudek konstatováním, že v kosmologických aplikacích zdaleka ještě nebylo řečeno poslední slovo.