"Česko-moravské klání o zoologické názvy"

Od článků ve Vesmíru může čtenář takřka vždy očekávat určitý věcný obsah, logiku argumentace, držení se věci, přehled pro i proti. O to jsou zřetelnější výjimky. Přečteme-li si pozorně, a pro jistotu i s čtyřbarevnou tužkou v ruce, diskusi J. Gaislera, pak nezbývá než konstatovat absenci argumentů – pokud nechceme za argument považovat, že: “ ... se nám na něm nelíbilo např. spojení rodového a druhového jména odlišných gramatických rodů (polák chocholačka, krysa potkan), ...″, nebo “ ..., že zásadní inspirace kopírovat v češtině vědecké názvy druhů... pochází od ... prof. Bayera.″ [...]

Navíc je v kritizované stati obsažena i věcná resp. gramatická nejasnost. Jde o větu: Páni kritikové by se divili, kdyby věděli, na které druhy ptáků ... se nejrůznější redaktoři, překladatelé ... ptají. Někdy je pro ně výhodnější české než vědecké jméno, jindy se vědecké jméno vůbec nedá použít.″ Gramaticky není jasné, zda uvedení českého jména je výhodnější pro určité druhy ptáků či pro redaktory: věcně není patrné, jaké jméno ptáka uvést, když vědecké jméno vůbec nelze použít a české jméno přitom neexistuje ...

Nelze pominout ani protikladné závěry, že: “... je vytvoření českých názvů pro všechny druhy nanejvýš žádoucí″ a že “Tyto názvy samozřejmě nikdy nebudou všeobecně závazné.″

Od takové poněkud pseudodemokratické tolerance se pak v ″diskusi″ výrazně odlišuje – s názvy ptáků věcně již zcela nesouvislé – líčení pocitů, které měl pan Gaisler v Brně: “podivil jsem se, jak se tam divně mluví ...mátla mě odlišná výslovnost, zdánlivě nadměrná spisovnost hovorového jazyka, a hlavně jiný způsob žertování. I ta příslovečná moravská pohostinnost mi občas připadala nepřiměřená.″!!! Přihlédneme-li ve snaze J. G. o personifikaci názvoslovného sporu (pan docent je bytostný demokrat, zatímco prof. Kratochvíl, spoluautor názvosloví dle zásad zoologického sjezdu v Opavě, dokáže prosadit své názory i proti většině) a posoudíme-li dokonce i nejasné zřejmě politizační poukazy p. Gaislera (Zase jsou to Moraváci. Nebo: jeden pražský profesor, spoluautor “opavského ″ názvosloví, působil dokonce léta na Slovensku!!), pak lze jen těžko pominout přirovnání o trámu a třísce, když pan J. Gaisler vytýká kritikům pana docenta Hudce, že kritizují “dost agresivně″.