Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Gravitační čočky a Rudi W. Mandl

 |  5. 3. 1997
 |  Vesmír 76, 174, 1997/3

Ohyb světla v gravitačním poli Slunce předpověděl Albert Einstein již r. 1911. Jeho předpověď byla ověřena Eddingtonem r. 1919. Před 61 lety byla v americkém časopise Science (vol. 84, 506, 1936) zveřejněna Einsteinova kratičká práce „Lens-Like Action of a Star by the Deviation of Light in the Gravitational Field“. Roku 1979 byla první gravitační čočka nalezena. Od té doby se astrofyzikové o tento efekt zajímají stále více.

Proč Einstein publikoval svoji práci o gravitačních čočkách až r. 1936? Přidržme se toho, co na základě studia Einsteinových poznámek a deníků publikovali Jürgen Renn, Tilman Sauer a John Stachel 10. ledna 1997 v Science (Vol. 275, 184–186, 1997), to vypadá tak, že Einstein tomuto jevu nepřikládal příliš velkou důležitost. Eddington uvažoval o možnosti vidět vícenásobný obraz hvězdy, jestliže se mezi hvězdou a pozorovatelem octne masivní objekt v roce 1920. O několik let později ruský fyzik O. Chwolson (1852–1934) popsal, že pozorovatel by měl vidět za masivním objektem hvězdu jako svítící kroužek (či část kruhu). Einstein se ve své práci zabývá oběma jevy, avšak patrně o publikacích Eddingtona a Chwolsona nevěděl. Roku 1912 se Einstein pokoušel přesvědčit astronomy, aby testovali různé astrofyzikální důsledky jeho ideí. Je možné, že o tomto efektu diskutoval s astronomem Erwinem Freundlichem, který tehdy pracoval na Královské observatoři. Jak dosvědčuje Einsteinův deník z let 1910–1914, Einstein provedl všechny výpočty efektu gravitační čočky během své návštěvy Berlína. Přesto však tyto výsledky nepublikoval. Patrně proto, že považoval možnost pozorování tohoto efektu za nepatrnou.

Proč tedy roku 1936 změnil svůj názor? Zasloužil se o to elektroinženýr Rudi W. Mandl z Československa. Ten navštívil Einsteina v Princetonu a žádal jej, aby provedl výpočty. Těžko říci, zda si Einstein vzpomněl na své výpočty z roku 1912, ale jisté je, že se nechal přesvědčit, že stojí za krátkou publikaci. V poděkování na konci práce píše: „Před časem mne navštívil R. W. Mandl a požádal mne, abych zveřejnil výsledky krátkého výpočtu, který jsem na jeho žádost učinil. Touto poznámkou mu vyhovuji.“

V průvodním dopise Jamesi Catellovi, redaktorovi časopisu Science, se však vyjádřil skromněji: „Děkuji Vám za spolupráci s touto drobnou poznámkou, kterou ze mě pan Mandl vymámil. Nemá velkou cenu, ale učiní tomu hochovi radost.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...