Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Adheziny

Proč buňky drží pohromadě
 |  5. 3. 1996
 |  Vesmír 75, 133, 1996/3

Celistvost mnohobuněčných organizmů umožňují mezibuněčné kontakty, které vlastně drží buňky pohromadě. Důležité jsou zejména adhezivní kontakty typu zonula adherensmacula adherens (desmozomy). Vnitřní uspořádání těchto spojů je dobře známo z transmisní elektronové mikroskopie. V poslední době byly definovány jednotlivé proteiny, které se účastní formování mezibuněčných spojů. Hlavními bílkovinami zodpovědnými za mezibuněčnou přilnavost (adhezi) jsou cadheriny. Lawrence Shapiro z Kolumbovy univerzity v New Yorku jako první sestavil trojrozměrný model N-cadherinu NCD1, z nějž lze odvodit principy molekulární stavby mezibuněčných kontaktů.

N-cadherin (neurální) je transmembránový glykoprotein, který přispívá k přilnavosti buněk v neurální trubici. Cytoplazmatická oblast (doména) N-cadherinu se napojuje na vlákna (filamenta) cytoskeletu, zatímco mimobuněčná oblast zprostředkovává mezibuněčný kontakt. Postranní úsek koncové části mimobuněčného úseku, která vyčnívá z buněčného povrchu, tvoří dimer s odpovídajícím koncovým úsekem shodného mimobuněčného segmentu (protomeru) protilehlé buňky.

Toto spojení funguje podobně jako zip. Buněčný povrch, z nějž vyčnívají protomery, lze přirovnat k jedné řadě zubů v zipu. Když dvě sousední buňky k sobě přilnou, koncové části protilehlých protomerů se spojí podobně jako zuby v zipu. Každý protomer utvoří s odpovídajícím protějškem dimer (sloučeninu ze dvou molekul téže látky) a zároveň se sousední dimery navzájem spojí v postranních úsecích koncové oblasti obou protomerů. Takto jsou jednotlivé dimery seskupeny do lineární multimerické superstruktury, která zajišťuje silnou přilnavost mezi buňkami, ačkoli vlastní vazebné síly poutající samostatné protomery jsou nepatrné. Vazba Ca2+ způsobuje optimální změnu prostorového uspořádání uvnitř proteinů a stabilizuje dimerizaci mimobuněčných oblastí natolik, že zvyšuje jejich odolnost proti destruktivnímu účinku proteáz.

Shapirův model vazeb mezi cadheriny ozřejmuje i ultrastrukturu přilnavých kontaktů. V desmozomech (spojkách epitelových buněk), kde je koncentrace cadherinů vyšší, je pod elektronovým mikroskopem v mezibuněčné štěrbině buněčného kontaktu vidět centrální denzní ploténku. Ta odpovídá maximálnímu nakupení proteinů ve středu mezibuněčného prostoru v oblasti vzájemného dotyku koncových úseků zúčastněných protomerů. Vzdálenost mezi sousedními buněčnými membránami v tomto modelu je 290 angströmů. Odlišná sekvence aminokyselin extracelulárních domén cadherinů vysvětluje, proč buňky mnohobuněčných organizmů adherují pouze k buňkám stejného původu. Tato vlastnost je nutná pro udržení integrity všech tkání. (Nature 374, 327- 337, 1995)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie

O autorovi

Jaroslav Mokrý

Doc. MUDr. Jaroslav Mokrý, Ph.D., (1964) přednosta Ústavu histologie a embryologie, Univerzity Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové se zabývá studiem kmenových buněk a neurobiologií.

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...