Klíšťata „létají“

„Pozor na klíšťata, ty potvory skáčou ze stromů!“ Tato myšlenka se mezi lidmi drží jako klíště. Ne, klíšťata na své hostitele ze stromů neskáčou. Klíšťata totiž neskáčou vůbec. Možná však dokážou něco mnohem zajímavějšího – na hostitele „přeletí“. 

(článek obsahuje zvukovou přílohu s vysvětlením souvislostí a videonahrávky nově objevené schopnosti klíšťat)

Z předchozích výzkumů víme, že klíšťata (Ixodida) často zvyšují svou šanci setkání s hostitelem pomocí pátracího chování (tzv. questingu). Při něm vylézají na vegetaci, kde se přidržují zadníma nohama a do prostoru natahují první pár nohou. Pomocí nich se klíště zachytí na kolem procházejícím hostiteli, který se dostal dostatečně blízko, aby na něj klíště dosáhlo. Spouštěčem pro questing bývá přítomnost hostitele, resp. podněty s hostitelem spojené. Na příklad u klíštěte obecného (Ixodes ricinus) jsou takovými spouštěči vibrace, vyzářené teplo, pach hostitele či prudký pokles intenzity světla (tedy zastínění blížícím se hostitelem).

Zdá se však, že pro klíště není nezbytně nutné, aby se hostitel dostal až na dosah. Sam J. England a Katie Lihouová a jejich spolupracovníci z Bristolské univerzity se rozhodli prozkoumat, zda by se klíšťata mohla na hostitele dostávat pasivně přitažena statickou elektřinou.