i

Aktuální číslo:

2019/11

Téma měsíce:

Ceny Neuron

Nový a přesný popis Království českého

 |  12. 8. 2019

Mapa předbělohorských Čech, o jejímž vojenském využití nemůže být pochyb, vyšla před 400 lety.

Století od vydání první mapy Čech Mikuláše Klaudyána (1518) a padesát let od druhé Crigingerovy (1568) vyšel roku 1619 v Praze od Pavla Aretina z Ehrenfeldu Nový a přesný popis Království českého (v originále: Regni Bohemiae nova et exacta descriptio). Bohužel dosud nevíme mnoho o tom, jak byl připraven k vydání, nicméně je známo, že ho spolu s portrétem krále Fridricha Falckého a pánů direktorů na pražském trhu v září 1619 nakupovali kolínští velvyslanci M. Václav Jiří Peristerius a Jan Šilhánek.

Mapu zpracoval rytec Pavel Bayard, vydal a snad i nakreslil Pavel Aretin, o jehož autorství však stále panují pochybnosti. Rok po začátku třicetileté války, jejíž vojenské operace se zpočátku odehrávaly především na našem území, nelze pochybovat o armádním využití mapy. Pobělohorští exulanti si pak odnášeli kartografickou památku do nových vlastí. Také proto se zachovalo jen velmi málo výtisků. První a třetí vydání vlastní Národní archiv a druhé a čtvrté vydání pak Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Jiné exempláře zatím nejsou známé.

Pavel Aretin z Ehrenfeldu

Život a dílo Pavla Aretina z Ehrenfeldu jsou zajímavé samy o sobě a vypovídají o složitých dobových turbulencích. Rodák z Uherského Brodu vystudoval na protestantské univerzitě v Heidelbergu. Mladý písař působící v Klatovech se přiženil do rodiny zámožného měšťana Matouše Jehly. S manželkou Reginou měli tři děti, syna Theodora a dcery Zuzanu a Benignu. V roce 1608 se přestěhoval s rodinou do Prahy, kde působil jako písař Starého města pražského. Mocný vladař Per Vok z Rožmberka ho záhy přijal na místo českého sekretáře na své rožmberské sídlo na Třeboni. Těžce nemocný Vok mu odkázal 1 200 kop. Po smrti chlebodárce roku 1612 přesídlil Aretin zpět do Prahy na post radního písaře. V Platnéřské ulici si zakoupili s manželkou dům U zlatého čápa.

Roku 1615 požádal císaře Matyáše Habsburského o udělení erbu a predikátu, jenž mu byl záhy přidělen na přímluvu vlivného pana Jana Jiřího ze Švamberka. Jeho dobové hodnocení znělo takto:  „…vždycky v těch povinnostech svých jak k vrchnosti své nejvyšší, tak i k vlasti své milé jakožto jeden oud a milovník její věrně a upřímně choval, čehož před rukama jak psané, tak i lidí hodnověrných živé vysvědčení se nachází…“ Tehdy získal dědičně erb a predikát z Ehrenfeldu. Za stavovského povstání stál na straně českých stavů proti novému císaři a legálně zvolenému českému králi Ferdinandu II. Štýrskému. Po jmenování Václava Budovce z Budova prezidentem české apelace se stal Aretin apelačním sekretářem.

Dne 16. listopadu 1620 na Bílé hoře byla v krátké bitvě poražena stavovská armáda. 21. června 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 čelních představitelů povstání. Jednalo se o 3 pány, 7 rytířů a 17 měšťanů. Konfiskace se dotkly tří čtvrtin území Čech a třetiny území Moravy.

Aretin jako blízký spolupracovník popraveného Václava Budovce z Budova byl potrestán relativně mírně. Zachoval si život a jeho majetek nebyl konfiskován. Za účast na povstání dostal pokutu 300 zlatých, kterou údajně nezaplatil. Mezi tím byl ovšem nucen spolupracovat s novou mocí. Dokazuje to unikátní rukopisná mapa zábřežského panství, popisující území o rozloze asi 300 km2, jež se dochovala v Zemském archivu v Opavě. Byla zpracována pro hejtmana Karla I. z Lichtenštejna, který konfiskoval mezi jinými i majetek Karla staršího ze Žerotína. Aretin přesto na katolickou víru nepřestoupil a v roce 1627 se vystěhoval s dcerou Zuzanou do saské Pirny, kde prozatím jeho stopa končí. Zemi opustil zároveň se známým biskupem Jednoty bratrské Janem Amosem Komenským. Dcera Benigna, provdaná za Jana Václava Tajovského ze Sonnenperka, po něm však mohla zdědit dům U Zlatého čápa v Praze. O synovi Theodorovi se zprávy nedochovaly.

Třetí mapa Českého království

Titul mapy Regni Bohemiae nova et exacta descriptio se nachází v záhlaví. Latinsky vytištěné autorské a nakladatelské údaje nalezneme vpravo dole. V překladu zní: „Ku poctě vlasti a užitku dává a zasvěcuje Pavel Aretin z Ehrenfeldu, měšťan Starého Města pražského, v roce rozjitřeného věku 1619.“

Významná kartografická památka vůbec poprvé vymezuje rozlohu Českého království na 859 čtverečních mil (tj. cca 47 697 km2). Další primát drží mapa zachycením hranic patnácti zemských krajů. Jsou odděleny čárkovaně. Na ploše krajů jsou poněkud rozházeně položeny popisy krajů česky a menším písmem i německy.

V levém dolním rohu najdeme grafické měřítko ozdobené malým andělem. Na 7 centimetrů délky připadá 5 mil. Měřítko mapy vypočítal z délky míle na mapě poprvé profesor Karel Kuchař na 1:504 000. Moderními kartometrickými analýzami pomocí počítačových programů jej nově upřesnil Miroslav Čábelka na 1:543 580. Můžeme tedy konstatovat, že šlo o mapu dosti podrobnou.

Topograficky specifikoval Aretin 16 mapových značek, popsaných latinsky, které udávaly administrativní charakter, v němž specifikovaly královská města a městečka, panská města, vesnice, hrady, tvrze, kláštery a městečka se zámky, dále to byla naleziště drahých a užitečných kovů (zlata, stříbry, cínu, železa), termálních lázní a skláren. Uživateli mapy je představuje učenec s brýlemi, který drží tabuli s legendou.

Zatímco Klaudyán nám o sto let dříve (1518) zakreslil 280 sídel a později Criginger 292 (1568), Aretin již popsal mnohonásobně více, 1 157 toponym česky s některými německými odkazy. Mapa je lemována jejich abecedním místopisným rejstříkem, registrem, s přesnými souřadnicemi v českých mílích, které vycházejí z levého horního rohu. Autor dokonce přiložil návod na použití: doporučuje uživateli mapy použít buď přiložené pravítko, které si mohl vystřihnout, anebo zapustit cvoky do rohů, natáhnout mezi nimi nítě s navlečenými korálky a v místě jejich průsečíků pak snadno nacházet pohřešovaná místa.

Všechna vydání obsahují v pravém horním rohu českého lva s královskou korunou a dvojitým ocasem, zatímco vlevo se pyšní císařský orel.

S Aretinovou mapou se pojí také slavný pražský nakladatelský dům Wussinů. Daniel, zakladatel rodu, vydal roku 1665 upravenou mapu Českého království pod stejným titulem a vytištěnou ze stejných tiskových desek. Jeho syn Kašpar Wussin připravil čtvrté nedatované a upravené vydání Aretinovy mapy. (Ve Wussinových vydáních byl orel doplněn žezlem a mečem v pařátech.)

Mapa byla tištěna ze dvou měděných desek. Dva otisky na ručním papíru byly spojeny mezi horní a dolní 21. a 22. mílí.

Zatímco české řeky popisovalo Aretinovo vydání přesně, hory znázorněné kopečkovou metodou a lesy znázorněné stromky nebyly popsány téměř vůbec. Výjimku tvoří Krkonoše označené Montes Gigantum, v nichž sídlí hrozný démon Rýbrcoul. Z hlavních českých řek byly popsány: Labe, Úpa, Metuje, Orlice, Chrudimka, Jizera, Cidlina, Ploučnice a Vltava, jejíž pramen skrývá putti s buzolou. Autor zakreslil i hlavní obchodní stezky: Zlatou z Bavorska do Prachatic a Novou stezku z téhož výchozího bodu do Českého Krumlova, bývalého sídla Rožmberků.

Okraje zdobí 12 dobových postav z různých sociálních skupin obyvatelstva od pánů, rytířů, přes měšťany a kupce až po sedláky a muže z lidu s jejich ženskými protějšky. Je zajímavé a snad i pro tuto dobu signifikantní, že oproti podobným dobovým zahraničním mapám nejsou zobrazeni včele sociální hierarchie král s královnou. V původních dochovaných vydáních nebyly figury popsány, jejich specifikace se objevila až ve vydáních Wussinů.

Vydání mapy

Revidovaná mapa Čech vyšla opět roku 1632 pod vlivem nových vojenských operací. Švédsko, podporované Francií a Nizozemskými provinciemi, vstoupilo v roce 1630 do války a získalo spojence v Sasku. Koncem roku 1631 překročila švédsko-saská vojska české hranice a postupovala ku Praze, která záhy kapitulovala. Sasové zde chtěli přezimovat a vybírali válečné daně a vyjídali zásoby obyvatelstva. S nimi se vrátila i část české protestantské emigrace. Na jaře se situace mezi armádou a lidmi vyostřovala, když docházely zásoby a Čechy navíc postihla morová rána. Do čela císařských vojsk byl opět povolán generál Valdštejn, jenž v květnu 1632 dobyl město zpět a Sasové a emigranti již definitivně opustili zemi.

Tehdy se již naposledy objevila mapa se jmény Aretina a Bayarda, kteří se pak zřejmě stali nežádoucími osobami. V titulu druhého vydání se v písmenu O objevuje údaj o upravení vydání: „Autorem přehlédnuto a rozšířeno v roce spásy 1632.“  Třetí (1665) a čtvrté (mezi 1690 a 1747) vydání Wussinů se liší v kartuších o autorské odpovědnosti.  Kašpar Wussin v posledním vydání vynechal andělíčka s buzolou u pramene Vltavy. Dodatečnou rytinou také zvýraznil krajské hranice.

Mapová příbuznost

Současně s prvním vydáním Aretinovy mapy byla vytištěna v Augsburku mapa Wilhelma Petra Zimmermana, která vycházela zřejmě ze stejné předlohy jako mapa Aretinova. Dochovala se v jediném exempláři v Britské národní knihovně, možná i díky působení české zimní královny Alžběty Stuartovny a jejího dvora.

Kromě toho ale vydal věhlasný umělec z Rudolfova dvora Egidius Sadeler roku 1620 v Amsterdamu také velmi podobnou mapu. Předpokládá se proto, že všichni tři autoři využili stejné zdroje, snad nějaké starší české pokusy o mapování Čech, například od matematika Tadeáše Hájka z Hájku nebo jiných vědců. Předloha těchto tří map však dodnes zůstává záhadou. Nicméně mapa Aretinova byla podle kartometrických analýz M. Čábelky nejpodrobnější, v měřítku 1: 543 000. Zimmermanova mapa byla vytvořena v menším měřítku 1:708 000 a Sadelerova dokonce v  měřítku 1:803 000. Je také zajímavé, že pouze česká mapa nemá zkomolena toponyma, zatímco druhé dvě mapy evidentně vytvářeli cizinci bez českých jazykových korektur, což se projevilo na chybách v geografických názvech.

Vliv mapy

Aretinovo dílo bylo také kartografickou předlohou vlastivědného díla Respublica Bojema (1634) českého pobělohorského exulanta Pavla Stránského.

V zahraničí pak kopii této mapy vydala celá řada nizozemských, francouzských i německých nakladatelů atlasů. Za nejdůležitější lze považovat edice Blaeuovy, Sansonovy a de Witovy.

Nová mapa českého království se pak objevuje až téměř 100 let po Aretinovi, roku 1712 z dílny plaského cisterciáka Mauritia Vogta. Vyšla jako příloha k jeho dílu Das Jetzt-lebende Koenigreich Boehmen.

 

Výstava

Výstavu Pavel Aretin z Ehrenfeldu: mapa mezi defenestrací a Bílou horou je možno navštívit do 30. 9. 2019 v předsálí Mapové sbírky, na Albertově 6, v 2. patře, každý všední den od 9,00 do 17,00 hod. Výstava je putovní. Vstup volný.

Tematická přednáška k výstavě pod názvem Začátek třicetileté války v kontextu evropských událostí se uskuteční 4. 9. 2019 od 14.00 hodin v učebně Věž, Albertov 6, Praha 2. Lektorem bude  Z. Munzar z  Vojenského historického ústavu. Veřejnost je srdečně zvána.

K dalšímu čtení

Aretinova mapa Čech (1619). In: KUCHAŘ, Karel. Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky. I. , Mapy českých zemí do poloviny 18. století. 1. vydání. Praha: Ústřední správa geodézie a kartografie, 1959, s. 16-20.

KUCHAŘ, Karel a František ROUBÍK:  Paulus Aretinus ab Ehrenfeld: Regni Bohemiae Nova et Exacta Descriptio MDCXIX (Renov. Daniel Wussin MDCLXV.) (1936). Praha: Geografický ústav Karlovy university. 15 s. Monumenta cartographica Bohemiae.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie, Geografie

O autorovi

Eva Novotná

PhDr. Mgr. Eva Novotná (*1965) vystudovala Ústav informačních studií a knihovnictví na FF UK a katedru historicko-právní a pedagogiku na KTF UK. Pracuje jako vedoucí Knihovny geografie a ředitelka Mapové sbírky PřF UK. Věnuje se výzkumu kartografického kulturního dědictví.
Novotná Eva

Doporučujeme

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Petr Baldrian  |  14. 11. 2019
Pokud vezmeme v úvahu, kolik dat získaných sekvenačními metodami (tzv. high-throughput-sequencing) je v současné době k dispozici, je možné se...
Probouzení nesmrtelnosti

Probouzení nesmrtelnosti

Marek Janáč  |  11. 11. 2019
Nesmrtelnost – věčná touha a hybatelka dějin života na planetě Zemi. V biologickém slova smyslu žene k plození potomstva, ve smyslu duchovním k...
Zabití ekonomikou

Zabití ekonomikou

Lucie Kalousová  |  11. 11. 2019
„Silná ekonomika vám může zlomit srdce,“ napsal v roce 2007 americký ekonom Christopher Ruhm. [1] Narážel tím na dobře zdokumentovaný paradox...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné