Daň z cukru, tuku. A co dál?
| 3. 1. 2017Evropany trápí obezita. A nemoci s ní spojené. Maďarsko je třetí nejhorší zemí. Tato země také jako jedna z prvních přijala zákony na zdanění cukru, soli a „špatných“tuků. Jaké jsou výsledky tohoto opatření, líčí Éva Martos, která deset působila jako generální ředitelka maďarského Národního institutu pro výzkum potravin a výživu.
Jak jsou na tom Maďaři, co se týče konzumace cukru, soli a škodlivých tuků?
Doporučení Světové zdravotnické organizace WHO ohledně spotřeby soli – 5 gramů denně – se u nás překračuje více než dvakrát až třikrát, ženy konzumují v průměru 12 gramů soli denně, muži 17,2 gramů denně, ti tedy spotřebují více než trojnásobek doporučené dávky. (České ženy 10,5 gramu denně, muži 16,6 gramů, údaj z Evropské komise z let 2013/2014, pozn. red.). Volný cukr by měl podle WHO činit maximálně 10 procent energetického příjmu, ještě lepší by bylo pět procent, ale to je v Maďarsku nedostižný sen, už jedna plechovka koly představuje polovinu doporučené dávky a spousta dětí vypije ne jednu plechovku, ale klidně dvoulitrovou lahev denně. Situace se zlepšuje, a to v celé Evropě, alespoň u nezdravých tuků obsahujících transmastné kyseliny. Zde se skutečně podařila osvěta, a to jak u spotřebitelů, tak u výrobců a jejich podíl ve stravě klesá.
A jak jste na tom s obezitou?
Hodně špatně. Obezitou u nás trpí třicet procent dospělých a když sečteme lidi s obezitou nebo nadváhou, pak dojdeme k číslu 62 procent lidí. Přibývá také obézních dětí.
Maďarsko se rozhodlo pro poměrně razantní řešení – pro daň na potraviny a nápoje s vysokým obsahem tuku, cukru a kofeinu. O jaká opatření šlo?
První zákon, který zdaňuje určité potraviny, vstoupil v platnost v roce 2011. Daňová povinnost se od té doby týká výrobců energetických nápojů, sladkých limonád, slaných snacků a dalších sladkých balených výrobků. Pod zákon však nespadají základní potraviny a zdaněny jsou jen výrobky, které mají zdravější alternativu. Daň činí 0,02-1,6 euro na kilogram nebo litr (asi 0,50 až 43 korun). Další zákon jsme přijali v roce 2013, ten limituje obsah průmyslově zpracovaných trans tuků obsahující trans-nenasycené mastné kyseliny v potravinách. A v roce 2015 vstoupil v platnost zákon upravující výživové standardy ve veřejném stravování.
Jaký mělo přijetí těchto zákonů důsledek na ceny?
Ukázalo se, že ceny nezdravých výrobků se zpočátku zvedly o 25 až 30 procent, ale později trh zvýšené ceny absorboval. Buď prodejce, distributor, nebo výrobce pochopil, že nemůže cenu takto skokově zvýšit, a snížil si marži.
Snížila se spotřeba nezdravých potravin?
Spotřeba energetických nápojů se snížila o 32 procent, sladkých nápojů o 26 procent, slaných snacků o 26 procent a cukrovinek o 27 procent. To považujeme za velmi dobrý výsledek.
O kolik poklesl celkový příjem soli?
Průměrně o gram. Zajímavé je, že nejméně patnáct procent tohoto poklesu má na svědomí snížení obsahu soli v pekařských výrobcích, hlavně chlebu. Toho jsme však nedosáhli zákonem, nýbrž dohodou s maďarskou pekařskou asociací. Jednání s ní bylo součást maďarského Programu na redukci soli.
Takže není jedinou cestou restrikce.
To rozhodně ne, protože zdanění nepodléhají základní potraviny. Dobrovolný příspěvek ke zdraví národa však není samozřejmý. Naše snahy, aby výrobci dobrovolně snížili obsah cukru ve výrobcích, k ničemu nevedly, to se stalo až po zdanění. Ani u soli nemůžeme čekat jen na dobrovolné změny. Po zdanění však začali výrobci přicházet s novými produkty. Jsou dražší, protože jsou zdravější, ale jsou vyrobené dle nových, zdravějších receptur.
A co nezdravé ztužené trans tuky?
Restrikce platí od roku 2013, ale naplňuje se od roku 2015, takže viditelný vliv na spotřebu či zdraví populace ode mne ještě nežádejte.
Ale jak přesvědčíte lidí, aby si kupovali méně slané a méně tučné produkty? Chutnají jim totiž pravděpodobně lépe.
Zajímavé je, že pod tíhou daně potravinářský průmysl snížil obsah soli a tuku u leckterých výrobků, ale nijak to nevytruboval do světa. Tak trochu to tají, nikde to není vidět. A funguje to. Něco podobného se stalo v Anglii, zde snížili výrobci obsah soli v chlebu o třetinu, nijak se o tom nešířili a nikdo si to ani neuvědomil. Chleba lidem nechutná méně a je vidět, že přesolování je opravdu zbytečné.
Na konferenci EU na téma Výživa a pohybová aktivita, která se odehrála v Budapešti, se však objevily i negativní názory na zdanění. Například Dánsko už od své „cukrové“ daně ustoupilo. I zástupce Itálie zde prohlašoval, že daně nejsou správnou cestou.
S tím vůbec nesouhlasím. Potravinářský průmysl odpověděl na uvalenou daň tak, že u 75 procent výrobků změnil výrobní proceduru, firmy – a to i ty nadnárodní, které chtějí v Maďarsku prodávat – úplně odstranily, snížily nebo částečně nahradili obsah zdaněné ingredience.
Jak dopadlo vaše třetí opatření – nařízení o výživových standardech pro veřejné stravování?
Veřejné stravování se nám stále ještě nepodařilo změnit tak, aby vyhovovalo požadavkům na zdravou stravu.
Jak účastníci konference nejednou připomněli, všechny kýžené změny ale přinášejí problém s rostoucí nerovností. Zdravější potraviny nejsou dostupné pro sociálně slabší, přeslazené, přesolené a tučné výrobky si kupují zejména chudší rodiny.
Proto si myslím, že by vláda měla podporovat společnosti, jež vyrábí zdravé potraviny, z daní vybraných za prodej potravin nezdravých. Tím by se i zdravé potraviny staly dostupnými pro nižší příjmové kategorie.
Éva Martos působí jako předsedkyně Maďarské společnosti sportovní medicíny, deset předchozích let pracovala jako generální ředitelka Národního ústavu pro výzkum potraviny a výživu. Účastnila se přípravy legislativních opatření na zdanění a omezení soli,cukru a transtuků ve výživě.
O autorovi
Eva Bobůrková
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
