Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Fenomén Holý aneb Kde se rodí nové léky a co je k tomu potřeba

 |  23. 11. 2015

Trojice vědců, z jejichž spolupráce se zrodily světově úspěšné léky proti AIDS, žloutence a další antivirotika, se opět setkala. Bohužel, Antonín Holý již jen „v zastoupení“.  Kolegové Eric de Clerq z univerzity v Lovani a John C. Martin z farmaceutické firmy Gilead Sciences včera slavnostně odhalili bustu profesora Holého v budově Ústavu organické chemie a biochemie v pražských Dejvicích, kde profesor Holý po padesát let pracoval a kde „uvařil“ sloučeniny, jež dnes pomáhají milionům nemocných.

Historická budova na Flemingově náměstí z roku 1929, v níž vědci sídlí od roku 1951 a kde byla busta Antonína Holého odhalena, prošla rekonstrukcí za miliardu. Tu ústav získal z licenčních poplatků, plynoucích právě z objevů profesora Holého.

„S Tonym a Erikem (Antonín Holý a Eric de Clerque, pozn. aut.) jsme začali spolupracovat již v roce 1986,“ vzpomínal v Praze John C. Martin, nyní výkonný ředitel úspěšné a bohaté farmaceutické firmy Gilead Sciences.

„Holého“ léky již zachránily přes deset milionů nemocných s AIDS či žloutenkou typu B a pro Ústav organické chemie a biochemie AV ČR z nich plynou nemalé peníze, přes sto milionů dolarů ročně.

V roce 2017 však platnost patentů Antonína Holého skončí a s nimi i příjmy z prodeje léků. Co bude dál? Skončí i spolupráce s farmaceutickou firmou? Co se dnes rodí pod střechou ústavu? A je „fenomén Holý“ opakovatelný? Na to jsme se ptali ředitele ústavu Zdeňka Hostomského a dalších předních předních vědců z UOCHB Jana KonvalinkyMichala Hocka.

Může se „fenomén Holý“ opakovat?

Jan Konvalinka: Čapek napsal, že nelze nahradit muže na svém místě: může jen přijít jiný muž a vytvořit si jiné místo. „Fenomén Holý“, objev léku proti smrtelné epidemii, který zachraňuje miliony lidských životů, je opravdu zcela výjimečný i v evropském měřítku a nejspíš se úplně zopakovat nepodaří. Mohou se ale povést jiné, podobně skvělé věci.

Zdeněk Hostomský: Pravděpodobnost tak velkého úspěchu, jakého dosáhl profesor Holý, je opravdu relativně malá, ale naší snahou je vytvořit podmínky pro vznik dalších výsledků, které by v konečném důsledku pomáhaly zlepšit lidský život.

K tomu je zapotřebí rozvíjet originální a velmi kompetitivní základní výzkum a být připraven včas rozpoznat a potom dále rozvíjet výsledky s šancí na komerční uplatnění. Na to dbáme, pro tyto účely je na ústavu vybudován profesionální systém technologického transferu, zároveň rozvíjíme více než deset projektů s potenciálem využití výsledků základního výzkumu v praxi.

Co zajímavého se tedy dnes v ústavu rodí?

Jan Konvalinka: Je toho hodně. Tým Pavla Jungwirtha dělá špičkové věci v oblasti teoretického výzkumu biologických membrán; Petr Cígler připravuje nanodiamanty pro diagnostiku nebo terapii nádorů (a přitom skládá zajímavou vážnou hudbu); Michal Hocek se svým týmem připravuje chemické značky pro značení a studium DNA, Edward Curtis  zase molekuly RNA, které by mohly sloužit jako inhibitory enzymů; Jiří Jiráček  má se svými spolupracovníky velmi zajímavé analogy insulinu s vysokou aktivitou, a tak dále a tak dále….

Michal Hocek: V ústavu se unikátně kombinuje základní a aplikovaný výzkum na pomezí chemie a biologie s velkým potenciálem vývoje léčiv pro mnoho aktuálních oblasti současné medicíny – kromě „tradičních“ oblasti typu protivirových a protinádorových látek jsou nyní v nadějných fázích i látky třeba proti cukrovce, obezitě nebo různým parazitickým onemocněním.

Bude pokračovat spolupráce s Gilead Sciences i po vypršení patentu? Objevují se i jiné firmy?

Jan Konvalinka: Začátkem listopadu Federální ústav pro léčiva (FDA) schválil derivát tenofoviru (látky objevené týmem profesora. Holého), který má některé výhodné vlastnosti, zejména nižší toxicitu pro pacienty, a i na tuto látku se vztahuje licenční smlouva. Takže to vypadá, že i po vypršení původních Holého patentů budou určité příjmy z prodeje léků proti HIV pokračovat. Oddělení pro přenos výsledků do praxe sleduje několik velmi zajímavých projektů, které slibují možné aplikace, ale o těchto věcech se zatím nedá mluvit.

„Náš bývalý spolupracovník, nyní viceprezident firmy a skvělý vědec Tomáš Cihlář oznámil velmi zajímavé předběžné výsledky u vývoje léku proti viru Ebola. V posledních týdnech se dokonce podařilo vyléčit první pacienty.“

Zdeněk Hostomský: V rámci spolupráce s Gilead Sciences Research Centre Prague spolecnost Gilead věnuje ústavu ročně 1,1 mil USD a společně provádíme základní výzkum v několika oblastech. Kromě toho běží projekty na výzkum látek, určených k léčbě zánětlivých onemocnění, neuroprotekci a léčbě diabetu. Postupně tyto projekty nabídneme komerčním partnerům. Se společností Gilead jsme provedli společný výzkum jedné látky určené k léčbě HIV, který byl úspěšně završen společným patentem a podpisem licenční smlouvy na využití naší části patentu, nyní je projekt v rukou Gilead, který jej dále rozviji.

Kromě toho jsme navázali spolupráci s přední americkou univerzitou John Hopkins University v Baltimoru směřující do různých oblastí terapie.

Čím přispívá vaše laboratoř? Jaká je naděje, ž se vaše výsledky dostanou do praxe stejně jako látky Holého?

Jan Konvalinka: V posledních měsících jsme patentovali dva nápady, které se podle mne dostanou do praxe takřka určitě: jednak jsme  vymysleli novou metodu pro určování koncentrace enzymů a hledání jejich inhibitorů (tady už k praktické aplikaci došlo, licenční smlouvu jsme uzavřeli s již zmíněnou Johns Hopkins University), jednak máme ve spolupráci s kolegy z Ústavu makromolekulární chemie velmi zajímavé polymery, které používáme jako umělé protilátky v celé řadě aplikací. Uvidíme, jak daleko se dostaneme.

Michal Hocek: V mé skupině máme několik komplementárních projektů zahrnující vývoj protinádorových látek i chemickou biologii nukleových kyselin s potenciálními aplikacemi v diagnostice nebo v regulaci genové exprese.

Ústav organické chemie a biochemie byl výjimečný vlastně od počátku své existence, čím? A je i nadále?

Jan Konvalinka: Ústav, jak jsem ho poznal začátkem 80. let jako student, si v sobě stále zachovával zakladatelský étos ze šedesátých let. Pořád tam zbývalo dost z atmosféry špičkového vědeckého ústavu, byla tam řada vynikajících vědců a hlavně, přes bolševickou mizérii a průměrnost všude kolem, tam bylo jasné vědomí určité výlučnosti. Nikdo nepochyboval o tom, že ÚOCHB je nejlepší chemický ústav široko daleko (ať už právem, nebo ne) a všichni jsme si považovali za čest v něm pracovat.

Navíc, už od 60. let  měl u nás výjimečnou tradici dotahování vědeckých objevů do klinické praxe. Ještě před nukleotidy prof. Holého to byly peptidové hormony (deriváty oxytocinu a vasopresinu), které v licenci vyráběla a dodnes vyrábí švédská firma Ferring a které přinášely ústavu milionové příjmy. Myšlenka, že vědecké objevy lze aplikovat a mohou přinášet praktické výsledky, a dokonce i léčit lidi a přinášet zisk, tam byla vždycky živá.

„Tuzemské firmy bohužel spíše tunelují veřejné prostředky na výzkum, než aby do systému přispívaly.“

V současnosti je ÚOCHB výjimečný ve velmi podobném duchu:  na ústavu existuje  v českém prostředí mimořádně přísný systém evaluací, vedoucí skupin se vybírají v otevřených mezinárodních konkursech, je zde  profesionální oddělení pro přenos výsledků do praxe a tak dále. Nejdůležitější je ale podle mne pozitivní atmosféra a sebevědomí, které je tady cítit ve vzduchu a které v jiných českých vědeckých ústavech často chybí.

Michal Hocek: Výjimečnost ÚOCHB je hlavně v politice investování do budoucí generace vědeckých osobnosti a politiky otevřených konkurzů na nové juniorské vedoucí a jejich evaluace. Jako jedna z mála institucí v ČR aplikuje politiku „tenure track“, kdy na základě otevřených mezinárodních konkurzů jsou vybírání nadějní talentovaní mladí vědci, kteří dostanou absolutní volnost na pět let, ale poté následuje přísná evaluace a jen třetina může být povýšena do statusu seniorských skupin. I standardní seniorské skupiny jsou každých pět let přísně hodnoceny a neproduktivní týmy jsou rozpouštěny a nahrazovány úspěšnými juniorskými skupinami. Tato politika je již aplikována deset let a přináší ovoce v nové generaci excelentních mladých skupin, z nichž jedna – skupina dr. Milana Vrábela – čerstvě získala ERC Starting grant.

Zdeněk Hostomský: Pro další rozvoj ústavu jsme definovali tři strategické oblasti: První je maximální kvalita badatelského výzkumu založená na originálních myšlenkách vědeckých osobností, čemuž jsme přizpůsobili jak systém přijímaní nových vedoucích skupin, tak jejich hodnocení, po pěti letech s pomocí mezinárodního poradního sboru, druhá je zvyšování mezinárodního prostředí ústavu, které usnadní práci vědcům ze zahraničí  a třetí – zlepšování podmínek pro studenty a otevření se studentům ze zahraničí.

Jak důležité je tedy pro vědecký ústav „mít svého Holého“ a svou „Gilead Sciences“?

Michal Hocek: Příklad profesora Holého je důležitý zejména v propojení excelentního základního výzkumu s praktickými aplikacemi v terapii virových onemocnění. Peníze získané za licence potom umožnily zásadní posun v přístrojovém vybavení a ambiciózní politice otevřených konkurzů a evaluaci. Nastartovaná spolupráce s firmou Gilead Sciences měla zásadní význam pro rozvoj interdisciplinární spolupráce v oblastech medicinální a bioorganické chemie propojené s teoretickou chemií a molekulární biologií.

Gilead již po deset let velkoryse sponzoruje excelentní základní výzkum v těchto oblastech, což je naprosto výjimečný příklad pro financování základního výzkumu že soukromých zdrojů. Kéž by to bylo následováno i tuzemskými firmami, které bohužel spíše tunelují veřejné prostředky na výzkum, než aby do systému přispívaly!

Odhalení busty Antonína Holého byl přítomen i John Martin z Gilead Sciences. Jaký je jeho vzkaz?

Jan Konvalinka: Přednáška Johna Martina byla především historickým shrnutím fascinujícího vývoje, ke kterému za posledních třicet let v medicinální chemii virostatik došlo, a navíc osobní a trochu dojemnou vzpomínka na pana profesora Holého a jeho příspěvek k tomuto úspěchu.  Za tu dobu se podařilo udělat ze smrtelné hrozby HIV chronickou nemoc, objevit účinnou látku pomáhající zvládat epidemie chřipky a podařilo se najít lék na virovou hepatitidu typu C. Navíc náš bývalý spolupracovník z ÚOCHB, nyní viceprezident firmy a skvělý vědec Tomáš Cihlář oznámil velmi zajímavé předběžné výsledky, které získali při vývoji léku proti viru Ebola. V posledních týdnech se dokonce podařilo vyléčit první pacienty. To je spousta skvělých zpráv.

 

 

 

 

O autorovi

Eva Bobůrková

Eva Bobůrková původní povolání systémové inženýrky nikdy nevykonávala, neb se zhlédla v novinařině. Ze zpovídaných lidí jí brzy jako nejzajímavější vyšli vědci, a tak se od ekonomického zpravodajství odklonila k popularizaci vědy, kteréžto se věnuje od roku 2000.
Bobůrková Eva

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné