Počet známých druhů roste

1896: O vzrůstu počtu druhů v jednotlivých skupinách zoologických mezi rokem 1830. a 1881. podal zajímavou zprávu Dr. A. Günther (Ann. Mag. of Nat. Sc. Vol. 17 1896. Nr. 98).

1) mammaldiversity.org

2) birds.cornell.edu/clementschecklist/introduction/updateindex/october-2025/

3) reptile-database.org/db-info/news.html

4) amphibiaweb.org

5) fishbase.se/search.php

6) inhs.illinois.edu/research/by-taxon/crustaceans/

7) wsc.nmbe.ch

8) bit.ly/3Ogu3FO

9) Cubas-Rodríguez A. M. et al.: Checklist of centipedes (Chilopoda) and millipedes (Diplopoda) from Honduras, Actual. Biol., 2024, DOI: 10.17533/udea.acbi/v46n121a03.

10) Liebhold A. M. et al.: Invasion disharmony in the global biogeography of native and non-native beetle species. Diversity and Distributions, 2021, DOI: 10.1111/ddi.13381.

11) stangeia.hobern.net/global-lepidoptera-index

12) Rouse G. W.: Annelida (Segmented Worms), In eLS, John Wiley & Sons, Ltd (Ed.)., 2001, DOI: 10.1038/npg.els.0001599.

13) molluscabase.org/about.php

14) bit.ly/3Qe5zNY

15) Dnes již zastaralý (polyfyletický) taxon, který se v taxonomii nepoužívá.

16) Bell J. J. et al.: Global conservation status of sponges. Conserv Biol., 2015, DOI: 10.1111/cobi.12447.

17) Složeno z druhové početnosti v podskupinách Acantharia (160) a Polycystinea (700–1000); zdroj: Adl S. M. et al.: Diversity, nomenclature, and taxonomy of protists. Syst Biol., 2007, DOI: 10.1080/10635150701494127. 18) marinespecies.org/foraminifera/index.php

Zkoumáním hlubin moře v posledním desetiletí se počet druhů v některých skupinách až ztrojnásobil.

Perner (Vesmír 25, 168, 1896/14)

2026: Ačkoliv přidaný sloupec aktuálně známé druhové pestrosti Země vypadá impozantně, je za ním skryto obrovské množství otazníků, které snaze lidstva vměstnat pozemský život do úhledného systému brání v úhlednosti. S rozvojem molekulárních metod zkoumání druhové rozmanitosti planety evidujeme tisíce poddruhů (které do aktuálního výčtu vůbec nezařazujeme), současně ale víme o statisících organismů, o jejichž existenci nám dávají zprávu analýzy DNA v životním prostředí, v němž volně pluje jejich genetický materiál. O jeho původcích, natož roli v ekosystému, nevíme zhola nic a kdo ví, jestli se s nimi vůbec shledáme.

Tento neustálý vývoj našeho poznání je částečně vidět i na datech zanesených do tabulky. Láčkovce, jak je vymezovala taxonomie konce 19. století, už dnes považujeme za zastaralý (polyfyletický) taxon. Dírkonošců (foraminifer) k dnešku sice přibylo, ale daleko větší bohatství jejich světa čteme z fosilního záznamu, kde se podařilo najít už téměř 41 000 druhů těchto drobných svědků dávného života.

Něco podobného se skrývá i za druhovou pestrostí současných mřížovců (Radiolaria). Známe jich na 15 000 druhů, ale drtivou většinu v podobě fosilií. Za snížením čísla v současnosti žijících druhů ve srovnání s rokem 1881 stojí tři důvody. Většinu druhů mřížovců popsal už v 19. století Ernest Haeckel v monumentálním, více než tisícistránkovém díle a nové druhy současná věda takřka nepopisuje. Mnoho z Haeckelových druhů navíc dnešní taxonomové neuznávají a považují je za synonyma, což počet rozeznávaných druhů výrazně snižuje. A konečně na počátku 21. století molekulárně fylogenetické analýzy ukázaly, že skupina Phaeodarea, zahrnující asi 500 druhů a tradičně řazená mezi mřížovce, sem ve skutečnosti nepatří.

S trochou nadsázky se dá říct, že problém dneška není najít nový druh, k tomu při troše štěstí stačí prohledat DNA nejbližší kaluže, ale zachytit jemné předivo vzájemných vztahů mezi organismy, jejichž funkce mnohdy netušeným způsobem ovlivňují svět, v němž žijeme. Ve světě, kterému v současnosti hrozí dynamické změny způsobené globální změnou klimatu, se nám pravděpodobně nepodaří některé důležité vazby odhalit dostatečně včas.