Lišejníky, přehlížení hrdinové

Přestože se většina z nás setkává s lišejníky denně, zpravidla je kvůli jejich nenápadnosti přehlížíme. Staly se také jakýmsi synonymem zbytečnosti – pokud chtějí politici např. v souvislosti s reformou školství poukázat na organismus, o kterém by se rozhodně nemělo vyučovat, nezřídka sáhnou právě po lišejnících. Jsou ale opravdu tak nezajímavé a nedůležité?

Jak se děti (zatím ještě) učí už na základní škole, lišejníky představují soužití několika různých organismů, které dohromady vytvářejí miniekosystém (Vesmír 79, 629, 2000/11). Největší část stélky je „postavená“ z vláken houby (mykobionta), která v lišejníku zajišťuje vodní režim a případnou detoxikaci škodlivých látek. Houby tvořící lišejníky nejsou schopné dlouhodobě přežívat bez svého fotosyntetického partnera, protože se specializovaly na život v symbióze a ztratily schopnost samostatně získat dostatek energie a stavebních látek. Uhlík pro stavbu stélky získávají od zelených řas nebo sinic (fotobiontů), které představují druhého nejvýznamnějšího partnera podílejícího se na tvorbě lišejníkové stélky. Zatímco zelené řasy poskytují houbě uhlík ve formě cukerných alkoholů, sinice poskytují glukózu. Ve stélkách se dále vyskytují kvasinky a bakterie, jejichž role v tomto miniekosystému zatím není zcela jasná, a lichenikolní (tedy v lišejníku rostoucí) houby, které na stélce většinou parazitují.

1. Lišejníky porůstající plastovou nádobu na štěrk na posyp chodníků.

Snímek František Bouda

Lišejníky dokážou osídlit nehostinná až extrémní stanoviště, na kterých jiným organismům přestávají stačit síly. Rostou na pouštích, v polárních oblastech, vysokých nadmořských výškách (>5000 m n. m.), v přílivové zóně moří, kde se musí potýkat se zavodňováním sladkou vodou v podobě dešťových srážek a slanou vodou z moří, i na nejrůznějších substrátech s toxickými hladinami prvků. Ale pro extrémní stanoviště není třeba chodit daleko – může se jednat o výslunnou skálu v našich zeměpisných šířkách, která se v létě rozpálí na 60 °C. Není proto divu, že lišejníky díky jejich odolnosti nalezneme i na člověkem vytvořených substrátech – na zdech, střechách, obrubnících, plastu, gumě, skle, ale i na karoseriích aut nebo na jízdních kolech (obr. 1).