Myší resuscitace

Je dobře známo, že někteří zástupci zvířecí říše reagují na zhoršený zdravotní stav svých soukmenovců zvýšenou pozorností a chováním, které lze interpretovat jako poskytování pomoci. Dosud se ale taková pozorování týkala šimpanzů, delfínů či slonů, tedy druhů, u nichž bychom projevy „lidskosti“ vlastně tak trochu čekali. Vědci ale nyní popsali podobné chování i u laboratorních myší.

Nedávno publikované práce ukazují, že tato zvířata reagují na stav bezvědomí (navozený sedativy či anestézií) dalších jedinců zvýšenou péčí a pozorností. A nejde o pouhou zvědavost, intenzita zájmu se zvyšuje s hloubkou bezvědomí a s příbuzností jedinců. O myši normálně spící se však bdělí „kolemjdoucí“ zajímají výrazně méně. Opravdové překvapení nastalo při analýze záznamů chování a interakce zvířat z vysokorychlostních kamer. Ty odhalily, že bdělí jedinci zaměřují pozornost zejména na hlavu či ústní dutinu bezvědomých myší, a dokonce že okusují a vytahují jazyk a případně i odstraňují cizí tělesa z ústní dutiny. Podobnost s postupem, který se učíme v kurzech první pomoci, je více než zřejmá. Myši, kterým jejich soukmenovci takto pomohou, se navíc rychleji probírají z navozeného bezvědomí.

Je třeba dodat, že jde o nové studie a musíme se mít na pozoru před přílišnou antropomorfizací myšího chování. Sledování neurologické aktivity u pomáhajících hlodavců ukazuje, že jde spíše o vrozenou instinktivní reakci (podobnou například péči o mládě) než o vědomé „rozhodnutí“ poskytnout pomoc. O to více je ale pozorování relevantní i pro nás – ukazuje, jak hluboce je u savců zakořeněno altruistické chování.

Wenjian S. et al.: Science, 2025, DOI: 10.1126/science.adq2677 Fangmiao S. et al.: Science, 2025, DOI: 10.1126/science.adq2679