Masožraví vegetariáni

Vnik masožravosti u býložravců (a někdy naopak) je fascinujícím příkladem adaptace. Tento proces probíhá u živočichů s vysokou genetickou variabilitou v důsledku ohrožujících změn v prostředí, nedostupnosti potravy a obecně evolučním tlakem na přežití. Pokud se býložravec ocitne v prostředí s omezeným přístupem k rostlinné potravě, může být donucen vyhledávat alternativní zdroje energie. Někteří býložravci začali konzumovat maso, aby přežili období sucha, zimy nebo jiných extrémních podmínek. I když je rostlinné potravy z pohledu kalorií dostatek, býložravci mohou trpět nedostatkem některých živin. U hrochů je doloženo požírání mršin (včetně kanibalismu) zřejmě právě kvůli doplnění minerálů nebo jiných živin [1]. Podobně ovce na Shetlandách nebo jeleni na Vnitřních Hebridách byli pozorováni při okusování nohou a křídel mláďat mořských ptáků, přičemž důvodem byla nejspíš snaha získat minerály z kostí [2].

Změna na masožravost vyžaduje postupné zapojování výhodnějších alel relevantních genů. Součástí adaptace jsou změny v trávicím systému, zubech a enzymatické výbavě. V případě přechodu k aktivnímu lovu jde i o mozková centra spojená s agresivitou. U myší bylo popsáno povzbuzení lovecké aktivity optogenetickou stimulací amygdaly. Myši během osvícení této části mozku napadaly cvrčky, larvy i neživé pohyblivé předměty [3]. Je důležité zdůraznit, že toto chování bylo uměle vyvoláno stimulací neuronů a že myši vykazovaly tyto lovicí instinkty i v situacích, v nichž takto normálně nejednají, například když byly syté. Po ukončení stimulace se obvykle vrátily k normálnímu, neagresivnímu chování.