Brutalistní Boston

Brutistní arhitektura se začala rozvíjet v časech poválečné obnovy po druhé světové válce. Přestože se jedná o poměrně elastický termín, který dokáže pojmout opravdu širokou množinu objektů, brutalistní stavby vynikají výrazným, nekonvenčním vzhledem oděným zpravidla do betonového pláště. Architektura brutalismu se zrodila ze suti poničených měst a jako taková se stala nositelkou silného kulturního odkazu. Přestože rodokmen brutalismu nemusí být každému znám, stavby vzešlé z jeho výrazového rejstříku budily a stále budí silné emoce.

Snímek Vendula Hnídková

Je dobře známo, že betonové formy brutalismu našly uplatnění po celé planetě, od Brazílie po Kanadu, od Arménie po Keňu. Nepřekvapuje, že nápadité formy mnohdy také vzbuzovaly intenzivní kritiku, až odpor. Stejně jako výrazový aparát brutalismu, tak i jeho negativní odezva zůstávají univerzálním fenoménem. Výjimkou není ani Boston. Betonová architektura brutalismu prostupuje metropoli jako novodobá páteřní síť monumentálních staveb, která má jeden z pomyslných vrcholů v samém jádru města – v sídle radnice.

Boston City Hall vzešla z prestižní, hojně obeslané architektonické soutěže z roku 1962, do které bylo přihlášeno celkem 256 projektů. Vítězný návrh trojice architektů G. Kallmanna, M. McKinnella a E. Knowlese mezi nimi vynikal skulpturálně podmanivými tvary, které se výrazně odlišovaly od většiny ostatních záměrů pojatých jako geometrická tělesa opláštěná zavěšenými skleněnými fasádami.