Budoucnost lesů

ad Vesmír 103, 628, 2024/11

S článkem všeobecně souhlasím, přesto však mám pochybnosti ohledně korektnosti či polopravdivosti některých pasáží. Týká se to zejména našich lesů a jejich budoucího vývoje, kterému se autoři akcentem na tropické lesnictví spíše vyhnuli či rizika popsali vágně.

Celostátně v naší klimaticky diverzifikované krajině už po období sucha sice opět dřevní hmota narůstá a naše lesy tak zase začínají více vstřebávat uhlík, ale i ministr zemědělství ještě ve zprávě za rok 2022 přiznal přetrvávající problematičnost uhlíkové bilance.

Částečnou pravdu může obsahovat sdělení, že „hnojení“ zvýšenými dávkami atmosférického uhlíku vegetaci prospívá, je pak bujnější a roste rychleji.

Tato slova vypadají optimisticky a specifický monitoring je může lokálně dokladovat měřením přírůstků, ale i vyvracet na míře nahodilé těžby. Rozsahy světových polopouštních oblastí však navzdory všudypřítomnému „hnojení“ CO₂ spíše rostou. Faktická zdravotní situace českých lesů už desetiletí vykazuje zhoršování patrné na defoliaci. Dříve ve výrazné vazbě na kyselé deště a nověji také v souvislosti s klimatickým vývojem.

Změna podnebí na kontinentech, kde se vyskytují lesy, vykazuje v středoevropském případě až několikanásobně dynamičtější průběh než autory uváděná průměrná globální teplota, u které totiž rozhodující roli doposud hrají akumulující oceány. Zásadní pro porosty pevnin však budou nejen teploty, ale i výraznější proměny v transportu a distribuci vláhy, které se u nás nutně dostaví s letním rozpuštěním severní polární čepičky už kolem poloviny tohoto století. V rozporu s mírným optimismem autorů o našich lesích informuje o růstu defoliace ročenka Monitoring zdravotního stavu lesa v ČR.

Konkrétně v důsledku rostoucí dynamiky podnebí se u nás zejména v období několikaletého sucha (2016 až 2019) zásadně zhoršil zdravotní stav lesů a nebývale narostla nahodilá těžba nejen smrku.

Rád bych se zásadně mýlil, a přimlouvám se proto za další odborné články k tomuto tématu.

ptá se Pavel Rada, Praha

Stále významnější funkcí lesů je pohlcování části antropogenního oxidu uhličitého z atmosféry. V našem článku upozorňujeme na skutečnost, že zásadní místo v tom zaujímají tropické lesy. V tropech – hlavně těch celoročně vlhkých – běží toky látek a energií daleko rychleji než v lesích chladnějších oblastí. Užitek, který tím tropické lesy pro celou planetu přinášejí, však maří intenzivní tropické odlesňování. To je zásadní problém zastiňující i jinak důležité iniciativy zaměřující se na rozšiřování plochy lesů ve vhodných podmínkách po celém světě.

Obří pařez ze 17. století. Přístup k přírodním zdrojům – lesům – ilustruje osud sugi – kryptomerie japonské (Cryptomeria japonica) na ostrově Jakušima. Tento jehličnan (z čeledi cypřišovitých) obsahuje velké množství pryskyřic a odolává škůdcům i hnilobě. Proto dorůstá obrovských rozměrů a dosahujevěku tisíců let. Odedávna byly nejstarší stromy uctívány a exempláře starší tisícelet – jakusugi – dostávaly jména. Exploatace začala v 17. století a byla nakrátko zastavena až za období Meidži (1868–1912). Znovu však zesílila ve dvacátých letech 20. století a vrcholila v období od druhé světové války až do roku 2001. Dnes jsou nejstarší porosty chráněny a staly se turistickou atrakcí. Použít se mohou jen staré pařezy a stromy, které vyvrátil tajfun.

Oproti tropům je situace v Evropě značně odlišná. Plocha lesů a objem dřeva zde dlouhodobě narůstají. Máme o tom docela přesnou představu díky pravidelnému sledování. To nejucelenější běží ve většině evropských zemí pod hlavičkou národní inventarizace lesů. V lesích České republiky jsou na síti 23 tisíc ploch opakovaně měřeny stromy, živé i mrtvé. Víme proto, kolik naše lesy obsahují dřeva, potažmo v něm obsaženého uhlíku, a jak se to během let mění. Pozitivní je, že nám lesů přibývá a postupně narůstá zastoupení listnáčů.¹⁾ Existují lokální a regionální rozdíly, v posledních letech dané hlavně kůrovcovou kalamitou.²⁾ Reakce na ni a na klimatickou změnu by mohly urychlit trend k vyššímu zastoupení listnatých a smíšených lesů.