Chuť rybích prstů

V evoluci se občas hodí něco ztratit – hadi a další beznozí ještěři budiž důkazem. Neméně zajímavý je zisk nových struktur nebo chování. Dva výzkumné týmy si proto nedávno posvítily na mořské ryby štítníky (Triglidae). [1, 2] Tato čeleď nese řadu evolučních novinek, z nichž nejnápadnější jsou paprsky prsní ploutve přeměněné v pohyblivé „prsty“, jichž jejich majitelé využívají k pobíhání po dně. Autoři se soustředili hlavně na štítníka karolinského (Prionotus carolinus), který zašel ještě dál: díky prstům umí vyhrabat potravu, jež jiným rybám zůstává skryta (obr. 2). Jde o natolik efektivní činnost, že štítníky následují různí příživníci. Jak autoři ukázali na molekulární, nervové i vývojové úrovni, tyto prsty jsou současně neobvyklými orgány chuti. A to i na rybí poměry – rybovití obratlovci mívají chuťové pohárky na povrchu těla (na vouscích úst, hlavě nebo ploutvích). Prsty štítníků ale místo chuťových pohárků nesou nový typ chuťových buněk na drobných hrbolcích, papilách. Signály z papil přenesené zvětšenou částí míchy dávají svému nositeli vědět, kde hrabat.