mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

Okna do minulosti, okna do současnosti

Architektura archeologie v Pavlově
 |  5. 2. 2024
 |  Vesmír 103, 118, 2024/2

Archeopark Pavlov vznikl na místě rozsáhlého archeologického naleziště z období lovců mamutů, které bylo roku 2010 vyhlášeno národní kulturní památkou. Mezi nejcennější objevy tohoto naleziště patří kostry lidí, doklady technologií, které zde – podle dosavadních znalostí – lidé použili vůbec poprvé, a umělecké předměty dokládající jejich estetické cítění. Pravděpodobně nejslavnějším nálezem v okolí je soška Věstonické venuše, objevená při výzkumu vedeném Karlem Absolónem v roce 1925 na lokalitě nyní zvané Dolní Věstonice I a datovaná do období 29 000–25 000 let před naším letopočtem. V současnosti je soška umístěna – jako mnoho jiných významných artefaktů z této lokality – v Moravském zemském muzeu v Brně. Archeopark Pavlov v tomto i jiných případech seznamuje návštěvníky spíše s kontextem nálezu a ilustruje ho nejen samotnými artefakty, ale i řadou kopií a odlitků.

Autoři návrhu, Architektonická kancelář Radko Květ, pracují s představou převážně podzemní stavby, umístěné v hloubce 4–5 metrů, kde se očekávala hlavní nálezová vrstva. Budova tento prostor naleziště uzavírá a chrání. Zvenku se tváří jako mírně zvýšený terén narušený řadou „zubů“ – betonových výstupů evokujících místní vápencové skály. Do těchto zubů je vložené veškeré propojení interiéru a exteriéru včetně oken a vstupů do budovy.

Architekturu jako obal pro archeologické naleziště můžeme vidět v řadě významných projektů. Za zmínku stojí například zastřešení vykopávek pozůstatků tří římských domů ve švýcarském městě Chur architekta Petera Zumthora anebo zastřešení před opatstvím Saint Maurice d’Agaune ve švýcarském kantonu Valais, navržené studiem Savioz Fabrizzi Architectes. Významným rozdílem však je, že jde o relativně lehké struktury. V případě zřícenin před opatstvím zachovávají jejich exteriérový charakter a reflektují stále přítomné nebezpečí zasypání kameny z blízkého útesu, a to pomocí transparentní ocelové konstrukce, na níž jsou položené kameny. Zastřešení v Churu sice částečně římské vykopávky před okolím schovává, ale jeho ocelová konstrukce s pláštěm z dřevěných lamel představuje jemný náznak původního objemu nalezených staveb, nikoli prvek výrazný sám o sobě.

Naproti tomu v Archeoparku Pavlov autoři zamýšlejí vytvořit atmosféru jeskyně, paralelního světa minulosti spojeného se současností jen několika okny – výhledy na ikonické okolní body, Pavlovské vrchy, zříceninu gotického hradu a vodní dílo Nové Mlýny. Tato okna jsou strategicky umístěná. Na jednu stranu přinášejí do částí interiéru světlo z exteriéru, a tím vytvářejí jeho základní členění. Na druhou stranu nikdy nenabízejí přímé výhledy, ale zvou návštěvníka za roh, do meziprostoru, do předsíně mezi jeskyní a vnější krajinou. Zrak návštěvníka není rušen a může se soustředit na stěny a podlahy, hledat stopy a zkoumat detaily. Souvisí s tím i charakter expozice, jejíž nejzajímavější části jsou vykopávky prezentované přímo v hmotě podlahy nebo stěn budovy. Příběh těchto nálezů zprostředkovává promítání na samotné artefakty. Prezentace se věnuje jak historii výzkumů, tak i vlastnímu světu tehdejších lidí, představuje kamenné nástroje, kostěné předměty sloužící potřebám běžného života i umělecké předměty. Zabývá se tématy jako lov, každodenní život, umění a rituály, pohřbívání a magie.

Architekti pracují se střídmou paletou materiálů, pohledovým betonem stěn, dubovým dřevem podlah a mobiliáře a sklem vitrín. Horizontální členění betonových stěn, dané otiskem dřevěného bednění, může připomínat geologické vrstvy v hornině. Půdorys stavby odpovídá charakteru jeskyně, jde o nejasný geometrický tvar, prostor, ve kterém návštěvníci mohou hledat vlastní nálezy.

Zvenku architektura nabízí zrcadlovou situaci. Z nerušené krajiny zelené střechy vystupují ostré betonové zuby a nabízejí vhled dovnitř jeskyně, a tedy do minulosti. Připomínají menhiry, jednotlivě vztyčené megality z období pozdního neolitu, nebo i meziválečnou fortifikační architekturu českého pohraničí. Mně osobně budova evokovala starořeckou báji o Spartoi, dračích zubech zasetých Kadmem do půdy, z nichž vzešli bojovníci a pozdější zakladatelé města Théby. Přítomnost mnoha významových vrstev je charakteristická pro stavby, které pracují s historií, a Archeopark Pavlov je toho dobrým příkladem. 

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Architektura
RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Shota Tsikoliya

Doc. MgA. Shota Tsikoliya, Ph.D, M.Sc., (*1991) vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a univerzitu ve Stuttgartu. Od roku 2017 je spoluzakladatelem architektonického studia COLLARCH, kde se podílel na několika oceněných projektech a realizacích. Působí jako odborný asistent na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde spolu s prof. Imrichem Vaškem vede ateliér Architektura III. Od roku 2020 vede spolu s Ondřejem Janků ateliér architektonického navrhování na škole architektury ARCHIP.

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...