Netopýr blanokřídlý

Vytvořit dojem, že máte jedovaté žihadlo, je v živočišné říši výhodná strategie. Zatímco neškodná pestřenka si pro vzbuzení respektu vypůjčila pruhované vosí „šaty“ a pulzování zadečkem, netopýr velký (Myotis myotis) se pro souboj se svými predátory uchýlil k šalbě zvukové. Jak ukázala studie vedená zoologem Leonardem Ancillottem z Neapolské univerzity Federica II, dokáže zdařile napodobit bzučení blanokřídlých. Experimentátoři se nejdříve soustředili na zvuky, které netopýr velký vyluzuje v ohrožení a porovnali je s akustickými projevy, jež ve stejné situaci vydávají včela medonosná, sršeň obecná, vosík francouzský a čmelák zemní. Mnohorozměrná diskriminační analýza (qDFA) dokázala zvuky netopýrů a blanokřídlých bezpečně odlišit (v 95 % případů). Jakmile ale vědecký tým vzal v potaz schopnosti samotných sov a přizpůsobil jim měřené proměnné, schopnost analýzy určit původce nahrávky klesla na polovinu. Nejčastější záměna přitom byla mezi zvukem netopýra a sršně.

Studie pokračovala tzv. playbackovým experimentem, do kterého vědci zařadili zvuky sršňů, včel, netopýra velkého a pro kontrolu také dalšího netopýra, tadaridy evropské (Tadarida teniotis). Tyto zvuky přehrávali osmi sovám páleným (Tyto alba) a osmi puštíkům obecným (Strix aluco) ze záchranné stanice a sledovali jejich reakce. Polovina ptáků z každé skupiny se přitom do stanice dostala již v mladém věku, polovina až v dospělosti. Zatímco zvuk tadaridy u sov vzbudil zájem – k zdroji zvuku se přibližovaly a útočily na něj, od zvuku blanokřídlých a netopýra velkého si držely odstup. To bylo zvláště patrné u sov, které se do zajetí dostaly až jako dospělé, a nejspíše tedy měly s blanokřídlými již nějakou zkušenost.

Netopýři podobně jako královny některých blanokřídlých, přečkávají zimu ve stavu ztuhlosti. Vybírají si k tomu místa s vhodnou teplotou a vlhkostí. Na snímku netopýr velký (Myotis myotis).Snímek Pavel Pipek

Mezi savci a hmyzem jde o první zdokumentovaný příklad batesovského mimetismu, tedy napodobování nebezpečného zvířete neškodným organismem. Spíš úsměvné a paradoxní je, že se takto nechaly klamat právě sovy. Možná nejznámějšího batesovského mimetika u obratlovců totiž najdeme právě v této skupině – sýček králičí (Athene cunicularia) úspěšně odrazuje případného predátora od vstupu do své dutiny napodobením zvuku chřestýše.

Pavel Pipek Ancillotto L. et al.: Current Biology, 2022, DOI: 10.1016/j.cub.2022.03.052