Ochrana kulturního dědictví zvířat

Kulturu jsme ještě relativně donedávna považovali za něco typicky lidského, za něco, co nás odlišuje od ostatních zvířat. Mnohaletý výzkum ovšem ukázal, že kulturní chování zdaleka není výsadou lidí. Disponují jím i další zvířata napříč živočišnou říší. Prvním zdokumentovaným příkladem, který lze považovat za zárodek kultury, je schopnost šimpanzů otevírat ořechy pomocí nástrojů. Šimpanzi se tuto dovednost učí a předávají si ji z generace na generaci. Od roku 1840, kdy vyšla první studie na toto téma, byly různé kulturní projevy objeveny u plejády zvířat nejen z okruhu našich nejbližších příbuzných, ale například také u delfínů, vran nebo chobotnic.

Nemělo by být kulturní dědictví zvířat chráněno podobně jako jejich genetická diverzita? Genetická diverzita populace nebo rozmnožovací potenciál určité její části představují tradiční vodítka, podle nichž rozhodujeme o její ochraně. Co když je ale nějaká skupina v populaci geneticky podobná, jen se odlišuje kulturními projevy – stojí za ochranu? V současnosti, kdy se okolní prostředí mění nebývalým tempem, může být pro zvířata klíčem k přežití schopnost učit se a předávat znalosti potomkům. Vedle zmiňovaných šimpanzů je kulturní chování velmi důležité také pro slony, u nichž hrají nezastupitelnou úlohu ve výchově potomků starší sloní samice. Jejich zkušenosti a dovednosti prokazatelně zvyšují počet odchovaných mláďat. Ochrana jejich kultury má tudíž velký smysl.

Snímek markrhiggins, iStock.com

V jiných případech to ale není tak jednoznačné. Bylo by potřeba nasbírat značné množství důkazů o tom, že daný kulturní aspekt zaručeně ovlivňuje fitness populace pozitivně. To je také jedna z věcí, kterou autorům studie vyčítají oponenti. Pokud by se na základě jejich návrhu měly měnit zaběhlé ochranářské postupy, měl by se do nich faktor „kultury“ zakomponovat velmi citlivě. Jinak by tento krok mohl nadělat víc škody než užitku. Jestli bude apel autorů na ochránce přírody vyslyšen, nevíme, ale kulturní dědictví zvířat by mělo být bezesporu uznáváno a zachováváno.

Carvalho S. et al.: Conservation Letters, 2022, DOI: 10.1111/conl.12860