Temná strana polarizovaného světla

Životní cykly parazitických manipulátorů mohou leckdy konkurovat i dobrým hororům. Hostitelé chránící své parazity či jdoucí vstříc vlastní zkáze, ať už v tlamě predátora, nebo skokem do vody, nejsou nijak vzácní a často není těžké pochopit, jaký je evoluční smysl těchto jevů. Parazit se zkrátka potřebuje dostat ve svém životním cyklu někam dál a vyvinul si způsoby, jak toho dosáhnout – včetně manipulace vzhledu či chování svého hostitele. Mnohem větší neznámou jsou ale pro vědce konkrétní mechanismy, jakými toho paraziti dosahují.

Známým příkladem parazita, který pro svůj prospěch nutí hostitele spáchat sebevraždu, jsou červi zvaní strunovci (Nematomorpha). Mladí strunovci žijí paraziticky uvnitř hmyzího těla, dospělci se nicméně potřebují spářit ve vodě. Jak se ale dostat do rybníka třeba z těla takové kudlanky, která má dost pudu sebezáchovy na to, aby se vodě vyhýbala? Dávno víme, že strunovec dokáže svého hostitele zmanipulovat ke skoku do vody, který často znamená smrt pro hostitele a happy end v podobě kýžené vody a případného sexu pro strunovce. Jak přesně toho ale parazit docílí?

Nedávné experimenty v přírodě i v laboratoři ukázaly, že kudlanky hostící strunovce ve svém těle jsou podstatně více přitahovány horizontálně polarizovaným světlem – a zdrojem takové polarizace bývá právě odraz od vodní plochy. Čím hlubší voda je, tím víc polarizovaného světla láká nakažený hmyz ke skoku do ní. Má se za to, že častý způsob, jímž parazit manipuluje svým hostitelem, je právě změna vnímání světla. Máme zatím daleko k důkladnějšímu pochopení, jak a v kterých případech to funguje. Zjištění, že zásadní roli hraje právě polarizace světla, je ale cenným dílkem do skládačky chápání tohoto fascinujícího fenoménu.

Obayashi N. et al.: Current Biology, 2021, DOI: 10.1016/j.cub.2021.05.001