1,2–5,3 m

Ponuré myšlenky, které člověka napadají při čtení poslední zprávy IPCC, by mohla mírně rozptýlit nová studie v PNAS, jejíž závěry lze při troše snahy považovat za optimistické. Autoři revidovali odhady zvýšení mořské hladiny v období posledního interglaciálu (před 128 000–117 000 lety). Dosavadní odhady hovořily o hladině moří 6 až 9 metrů nad dnešní úrovní, přičemž teplota byla jen o dva stupně vyšší než před průmyslovou revolucí. Dramatické zvednutí hladiny se vysvětluje kolapsem antarktické anebo grónské ledové pokrývky.

Odhady založené na sledování polohy fosilních mořských sedimentů a korálových útesů jsou ale zatíženy značnou nejistotou, protože se obtížně odhaduje vliv poklesů a vzestupů zemského povrchu způsobených změnami v mocnosti ledové pokrývky. Ledová zátěž zemi lokálně stlačí, což se jinde projeví naopak vzestupem.

Nová měření na Bahamách a nasazení nasbíraných dat do modelů chování zemského povrchu ukazují, že s 95% pravděpodobností byla v posledním interglaciálu výška hladiny nejméně o 1,2 metru výše než dnes, ale jen s 5% pravděpodobností byla výše než 5,3 metru. V každém případě tedy méně, než se dosud soudilo. Polární ledovce tedy mohou být na růst teploty ve vyšších zeměpisných šířkách méně citlivé, než se dosud soudilo. I zvýšení hladiny o 1,2 metru by však mělo dramatické důsledky. Jak říká první autor studie Blake Dyer: „Možná bychom nemuseli vidět budoucnost tak černě. Na druhou stranu náš dolní odhad je pořád zlý a horní je zatraceně zlý.“

Dyer B. et al.: PNAS, 2021, DOI: 10.1073/pnas.2026839118