Tuberkulózní lemuři

Tuberkulóza (Mycobacterium tuberculosis) postihuje mnoho domácích i volně žijících zvířat (a ovšem také člověka). U lemurů byly známy jen ojedinělé a náhodně zachycené případy, poslední byl doložen roku 1973. O zoonotickém (ze zvířat na člověka) ani reverzně zoonotickém přenosu (z člověka na zvíře) není u lemurů nic známo. U jiných živočichů je to však poměrně běžná záležitost. Dobře dokumentován je obousměrný přenos tuberkulózy např. u surikat (Suricata suricatta), mangusty žíhané (Mungos mungo) či slona indického (Elephas maximus). Nemoc se šíří nejčastěji v chovech, odkud se dostává i do volně žijících populací.

Do chovného zařízení jedné nevládní organizace na jihozápadě Madagaskaru se dostal nemocný jedinec lemura katy (Lemur catta), jenž byl zabaven pytlákům, kteří ho odchytili ve volné přírodě. Narodil se někdy v září nebo říjnu r. 2018 a v zajetí se ocitl v dubnu 2019. Byl vyhublý, anorektický a letargický, na krku měl nekrotickou tkáň. Pracovníci chovné stanice se ho pokusili rehydratovat a zahájili antimikrobiální terapii. Přesto 16. července uhynul. Na jeho lymfatických uzlinách byly nalezeny klinické příznaky tuberkulózy, která byla později potvrzena i analýzou DNA.

Na Madagaskaru je rozšířen nelegální obchod s volně žijícími zvířaty. Lidé jsou často v úzkém kontaktu i s domácími zvířaty. V některých turistických zařízeních jsou zahraniční klienti doslova vybízeni ke krmení lemurů; jedinci zvlášť uvyklí lidem, jsou schopni brát turistům pamlsky přímo z úst. Lemuři jsou často chováni jako domácí mazlíčci jak v malgašských domácnostech, tak i pro potěchu návštěvníků v některých hotelech. Přenos tuberkulózy a dalších onemocnění na člověka nebo naopak z člověka na lemura je proto možný. Autoři studie z toho důvodu vyzývají ke změně pravidel v rezervacích, národních parcích, chovných stanicích i různých turistických objektech.

Lemuři se ve vyšším věku stávají agresivnější. Proto bývají z chovů vypouštěni zpět do volné přírody, kde mohou nákazu dál šířit a dokonce ji přenést na jiné druhy zvířat. Měli by proto v takovém případě projít nejprve testováním a karanténou; a stejně tak zvířata, která se do chovu nově dostávají.

LaFleur M. et al.: Emerging Infectious Diseases, 2021, DOI: 10.3201/eid2703.202924