Buřňáci v exkrementovém fastfoodu

Potravní zvyklosti buřňáka velkého (Marconectes giganteus) a jeho příbuzných nejsou zájemcům o přírodu neznámé především díky dokumentárním snímkům s dramatickými záběry útoků na nebohá mláďata tučňáků či požírání placenty rodících ploutvonožců. Hlavní složku jejich potravy tvoří ale především mršiny tuleňů a dalších živočichů nebo i menší druhy ptáků, které albatrosi uklovají či utopí. Ostatně mláďata tučňáků a placenty jsou přece jen zdroje sezonně dosti limitované.

Studie brazilsko-chilského kolektivu autorů nově odhaluje i další, mezi ptáky poměrně ojedinělý potravní zdroj, který buřňáci velcí využívají. Sledování hnízdících jedinců pomocí lokátorů GPS ukázalo, že dost často navštěvují pláže s odpočívajícími tuleni (nejčastěji s tuleněm Weddelovým, Leptonychotes weddellii). Přímá kontrola potvrdila, že buřňáci tam hodují na tuleních exkrementech, které jsou celkem hojným a jistým (předvídatelným) zdrojem potravy. Nejčastěji za touto potravou létají poté, co je partner vystřídá na hnízdě. Jeden z rodičů vždy inkubuje vejce, zatímco druhý hledá potravu. Vystřídají se za několik dnů, někdy až za dva týdny. Není divu, že si vyhladovělý rodič po odsezení svého kola nejprve skočí do tuleního fastfoodu, a teprve poté se vydá hledat kvalitnější, ale méně předvídatelné a vzdálenější zdroje potravy. Lokátory GPS také ukázaly, že ptáci častěji létají na místa se substrátem, který je přehlednější (například sníh, led či písčité pláže) a na němž případné exkrementy lépe rozpoznají. Po vylíhnutí mláďat se rodiče na hnízdě střídají častěji a doba hladovění se zkracuje. Buřňáci v té době navštěvují exkrementové fastfoody méně často a hledají spíš energeticky bohatší potravu, jako jsou již zmíněné mršiny tuleňů a tučňáků.

Přestože koprofagie není mezi živočichy ojedinělá (známe ji u bezobratlých či některých savců), u ptáků byla pozorována zatím jen vzácně (některé studie ale ukazují například na požívání exkrementů mláďat rodičem nebo naopak na význam tohoto chování pro možný přenos střevní mikroflóry z rodičů na mláďata). Pro některé druhy obývající nehostinné kouty naší planety však může být exkrement vydatnou a častou součástí jídelníčku. Zda je tato strategie unikátní jen pro buřňáka velkého, nebo je častá i u jeho příbuzných a jen uniká pozornosti výzkumníků, budou muset ukázat další studie.

Corá D. H. et al.: Polar Biology, 2020, DOI: 10.1007/s00300-020-02757-5