Husa vánoční i mikulášská
| 5. 4. 2021Invazní druhy umějí překvapit. Zpravidla nečekanou neplechou, kterou i ty zdánlivě neškodné začnou páchat. K úspěchu invazních populací přispívá i pružná ekologie „vetřelců“. Pružná tak, že vede i k událostem bez nadsázky extrémním.
Husice nilská (Alopochen aegyptiaca) je původně obyvatelkou subsaharské Afriky (pomineme-li disjunktivní dunajskou populaci, která vyhynula před více než třemi stoletími). Nejseverněji dnes přirozeně zasahuje do jižního Egypta (odtud starší, neplatné a nereprezentativně zavádějící označení husice egyptská). Pokusy introdukovat ji na Nový Zéland, do Austrálie a do USA selhaly. Jenže pak přišly úniky ze zajetí a hnízdění na svobodě v Holandsku. Za následující půlstoletí populace husic masivně narostly do mnoha tisíců párů tam i v okolních zemích. U nás husice nilská poprvé zahnízdila r. 2008. Současný odhad naší populace je 40–50 párů.
Zavedení husice do Anglie v 17. století sice vedlo k jejímu etablování, ale žádné terno za kanálem neudělala – populace tam stagnuje v řádu pouhých stovek. Jednou z příčin je podle všeho tamější podnebí, opeřeným Afričankám nepříliš příznivé. O to více šokující je vánoční příběh husic z Moravy.
Dne 30. ledna 2021 se ve veřejné databázi Avif1), kterou provozuje Česká společnost ornitologická, objevila rodinka husic nilských s 11 mláďaty! Vykřičník je namístě: samice sedí na vejcích sama rovný měsíc a klade jedno vejce denně, takže tato začala snášet pár dnů před loňským Štědrým večerem.
Nejčasnější dřívější pozorování mláďat je z 28. 3. 2016, tedy o dva měsíce jarnější. Naprostá většina vyvedených rodinek u nás byla pozorována až od poloviny dubna. Majetínský pár husic je tedy načasováním hnízdění úchylný od normálu o téměř čtvrt roku.
Většina pozorování mláďat husice nilské u nás končí v srpnu. Nejextrémnější pozdní pozorování je až z Mikuláše roku 2014. Pružnější hnízdní biologii už ani délka roku neumožňuje…
Poznámky
Ke stažení
článek ve formátu pdf [455,11 kB]
O autorovi
Tomáš Grim
Prof. RNDr. Tomáš Grim, Ph.D., (*1973) vystudoval zoologii. V současné době je na volné noze a věnuje se ptáčkaření, cestování a popularizaci přírody a její ochrany. Je spoluautorem a spolueditorem první slovenské Ornitologické príručky, autorem první české autorské globální fotoknihy o ptácích Ptačí svět očima fotografa a spoluautorem knihy o kukačce, která vyšla ve čtyřech jazycích a získala cenu „Nejlepší ptačí kniha roku 2017“. Osobní stránky: www.tomasgrim.cz



















