Kluci v aukci
| 1. 3. 2021Má ekonomie praktické využití? Výzkum v oblasti aukcí ukazuje, že alespoň občas ano. Ekonomové v posledních desetiletích navrhli řadu aukčních mechanismů, které snížily plýtvání vzácnými zdroji a ušetřily tak miliardy dolarů. Velkou roli v rozvoji teorie i praxe aukcí sehráli Robert Wilson a jeho bývalý student Paul Milgrom. Oba za svoji práci zaslouženě obdrželi poslední Nobelovu cenu za ekonomii.
Aukce existovaly daleko dříve, než je ekonomové začali zkoumat a navrhovat. Využití aukcí je doložené již v Babyloně, kde muži jejich prostřednictvím soutěžili o nejatraktivnější ženy, či v Antice, kdy byl tímto způsobem prodáván konfiskovaný majetek dlužníků. [1] Aukce jsou obecně známy jako způsob prodeje uměleckých děl, čerstvých květin nebo ryb. V současnosti se aukce využívají též při prodeji licencí na využívání mobilních sítí nebo míst pro umístění reklamy v internetových vyhledávačích.
Co jsou vlastně aukce? Především jsou mechanismem alokace vzácných zdrojů. Jinými alokačními mechanismy jsou třeba hlasování, veřejné tendry, společenské normy („kdo dřív přijde“) nebo souboje. Ekonomy především zajímá efektivnost těchto mechanismů. Efektivnost však nutně neznamená, že daný alokační mechanismus přináší prodejci nejvyšší zisk. Efektivní mechanismus je takový, s jehož pomocí vzácné zdroje obdrží ti, kteří si jich cení nejvíce. Zároveň by takový mechanismus neměl vést k dodatečnému plýtvání. Kupříkladu souboj zpravidla není efektivním alokačním mechanismem: vítěz souboje nemusí být ten, kdo si vzácného zdroje cení nejvíce. Souboje zároveň vedou k tomu, že jedinci investují do svých dovedností, aby zvýšili svoji šanci v souboji zvítězit. Protože rozhodujícím faktorem v soubojích je relativní, nikoliv absolutní síla a dovednost, investice do těchto dovedností představují plýtvání časem a dalšími zdroji, které by mohly být využity produktivně.