Mravencování

Třeba tak nějak bychom mohli nazvat chování živočichů, kteří rozmačkávají mravence a potírají se jimi. Do peří nebo kožichu se jim dostane kyselina mravenčí. Předpokládá se hned několik důvodů pro takové počínání – detoxikace příliš tučné potravy, vnitrodruhová komunikace a především ochrana před parazity. Repelentní účinek kyseliny mravenčí se potvrdil i laboratorně. Mravencování či „mravenčí lázeň“ využívá například několik druhů ptáků nebo malpa hnědá (Cebus apella), která si potírá srst mravenci druhu Camponotus rufipes zejména v sezoně klíšťat cayenských (Amblyomma cajennense). O některých lemurech (Eulemur macaco a E. rufifrons) se pro změnu ví, že si kvůli benzochinonu vtírají do srsti výměšky mnohonožek. Využívání mravenců, respektive mravenčí kyseliny však bylo u lemurů pozorováno poprvé.

Kriticky ohrožený lemur Sclaterův (E. flavifrons) žije na severozápadě Madagaskaru. Od všech ostatních druhů se pozná podle nádherně světlemodrých očí (spolu s člověkem je to jediný primát, který je má takto zbarvené). Někteří jedinci vyhledávají v korunách stromů hnízda dřevokazných mravenců. Vyrušení šestinožci prudce zvyšují svou aktivitu, pobíhají po větvích a útočí na lemury. Ti je sbírají, potírají si jimi tělo, a dokonce si je vkládají do úst. Následkem mravenčích kousnutí pak silně sliní. Takové činnosti se věnují třeba i desítky minut. Získaná kyselina mravenčí je chrání hlavně proti klíšťatům, i když není vyloučen ani obecnější insekticidní účinek. A cílené pojídání mravenců zřejmě potlačuje parazity v zažívacím traktu.