Vesmír jako okno do světa

Dá se říct, že Vesmír sleduju už dobrou třetinu doby jeho existence. Začala jsem ho hltat, jakmile jsem se naučila číst, a to jsem se naučila v necelých pěti letech. Tajně, díky dědovi, který byl přesvědčený, že čím dřív bude zvídavé dítě umět číst, tím dřív od něj budou mít dospělí pokoj.

A tak jsem četla. Po bytě se povalovaly hromady starších ročníků Vesmíru, Živy i National Geographic. V tom jsem si tenkrát ale jen ukazovala, jak tomu babička říkávala, anglicky jsem číst nezvládla. O to hltavěji jsem se pustila do českých přírodovědných textů. Dnes už neposoudím, jak moc jsem jim tenkrát rozuměla. Ale fascinovaly mě. Rozhodně víc než časopisy pro děti, ve kterých jsem už jako žákyně druhé nebo třetí třídy nacházela neodpustitelné chyby.

Ve Vesmíru jsem chyby nenašla. Jistě tam byly. Redakci každého časopisu, ať se snaží sebevíc, občas nějaký ten překlep unikne. Ve Vesmíru takových chyb a překlepů nebylo mnoho. Dokonce i barevné fotky na křídovém papíru měly na tehdejší dobu vysokou kvalitu. Jaká byla má radost, když se někdy v druhé půlce sedmdesátek redaktorům zalíbila má fotka barevných podzimních listů s kapkami vody po dešti a umístili ji na obálku! A tak jsem díky Vesmíru měla svou první „publikaci“ v populárně vědeckém časopisu, když jsem ještě chodila na základní školu.

Když jsem byla ještě dítě, Vesmír mi dal šanci nahlédnout do zákulisí vědy a přírodních zákonů, udělat si představu, jak funguje svět. Ten přírodní, který se nemění v čase a politika ani lidské zákony pro něj neplatí. Byli jsme zavření v zadrátovaném Československu a trvalo to ještě dlouho, než se lidé toužící po cestování mohli konečně vydat do světa. Díky Vesmíru a Živě jsem získala Vesmír jako okno do světa základy přírodovědného vzdělání a za to jsem nesmírně vděčná. Studovala jsem mikrobiologii. A i když jsem se nakonec vydala jinou než striktně vědeckou cestou, moje vědecká průprava z mládí mi pořád pomáhá v životě i v práci.

Časopis s krásně všeobsahujícím českým jménem Vesmír mi už dobře před 50 lety otevřel okno do světa.

Iva Pekárková v Malajsii s ropuchou Duttaphrynus melanostictus.Snímek Olga Bártová