Skleníky, krajina bez lidí

Kvůli opatřením souvisejícím s pandemií koronaviru jsme svědky prázdných městských veřejných prostor. Fotografie evropských center, jako je Řím, Milán, Paříž, ale i Praha, jsou nezvyklé a znepokojující. Videa, mnohdy natáčená pomocí dronů a bezpečnostních kamer, přinášejí záběry připomínající filmové dystopie. Avšak dočasná prázdnota veřejných prostor historických center evropských měst je ve skutečnosti jen malou částí dlouhodobé expanze prostorů bez lidí.

Vývoj automatizace, robotizace, umělé inteligence a komunikačních technologií už nějaký čas mění podobu měst. Často jsou tyto proměny skryté za branami továren, které jsou navržené pro velké množství strojů a minimální počet operátorů, s potřebami velkého množství zaměstnanců již nepočítají. Logistické uzly, jako jsou přístavy a skladiště, jejichž neustále se proměňující uspořádání je ovládáno algoritmy, se zavírají před lidskými návštěvníky, kteří by mohli ohrozit plynulost a efektivitu provozů. Ačkoliv jsou tyto prostory často „neviditelné“, rychle rostou a již teď zabírají značnou část našich měst. Největší evropský přístav v Rotterdamu zabírá téměř čtyřicet procent území tohoto města a tvoří jakousi paralelní metropoli určenou pro zboží a stroje, nikoliv pro lidi.