Port Sunlight a redistribuce bohatství
| 2. 9. 2019Ekonomický, společenský a politický vzestup Williama Hesketha Levera (1851–1925) vykazoval řadu znaků společných předním průmyslníkům viktoriánské epochy: ambiciózní cíle, neotřelé metody výroby a marketingu a konečně kumulace závratného bohatství plynoucího ze setrvalého obchodního úspěchu. V Leverově přístupu k osobnímu majetku je však zřejmá stejná smělost a velkorysost, jaká charakterizovala i jeho další životní kroky.
Své vášni pro umění, vzdělání a vědecké poznání dal Lever průchod nejen ve formě košaté sbírkotvorné činnosti, kterou v roce 1922 institucionalizoval otevřením galerie pojmenované na počest své zesnulé choti Lady Lever Art Gallery, ale rovněž založením Leverhulme Trust, přední grantové organizace, která dodnes aktivně financuje výzkum ve Velké Británii.
Ještě předtím se však Lever trvale zapsal do dějin architektury a urbanismu, když v roce 1888 založil zahradní obytnou čtvrť či vesnici Port Sunlight u Liverpoolu, nesoucí jméno jeho nejproslulejšího produktu, mýdla Sunlight. Dělníci a dělnice podílející se na jeho výrobě měli mít nově možnost participovat na Leverově bohatství prostřednictvím kvalitního bydlení.
Příkladná tovární městečka budovaná v blízkosti výrobních závodů měla ve Velké Británii dlouhou tradici s cílem úsilí o sociální reformu a odčinění negativních důsledků průmyslové revoluce, která byla provázena extrémně nízkou životní úrovní zaměstnanců. První úspěchy si připsali právě přední průmyslníci a filantropové, kteří se rozhodli saturovat touhu svých zaměstnanců po dostupném a důstojném bydlení. Takový úkol nedokázala v žádném případě vyřešit neviditelná ruka trhu, a proto se iniciativy ujali někteří ze sociálně citlivějších kapitalistů.
Port Sunlight vznikl na odvodněných pozemcích v bezprostředním sousedství továrny a na jeho vzniku se podílelo přes třicet architektů a architektonických ateliérů. Leverovým přáním bylo, aby žádné dva domy nebyly stejné, a proto zdejší zástavba vykazuje nadmíru pestrý rejstřík stylů a přístupů, který konvenuje zakladatelovu eklektickému vkusu. Kromě devíti set obytných domů s předzahrádkami a užitkovými zahradami však měli zdejší obyvatelé k dispozici také několik veřejných staveb od škol, divadla, kostela přes sportoviště až po ústřední osu parkového prostranství dekorovanou uměleckými díly.
Značná část továrních městeček však neměla sloužit jen bohulibému účelu pozvednout úroveň bydlení zaměstnanců, ale prostřednictvím tohoto benefitu rovněž směřovala k výchově pracovní síly. Prvotním opatřením se zpravidla stával důraz na snížení konzumace alkoholu jako stěžejního problému chudých vrstev městské společnosti, což pochopitelně mívalo přímý dopad na produktivitu práce. Míra paternalistických intervencí a kontrol praktikovaná firmou Lever Brothers by ovšem v dnešní době znamenala nepřijatelné omezení soukromí jedince.
Spektrum zásahů sahalo od inspekcí běžného úklidu domácností až po vliv firmy na strukturu těchto domácností, jelikož vdané ženy byly propouštěny, aby se mohly plně starat o chod rodiny. Avšak tradiční dělba práce s povinnou školní docházkou znamenala pro dělnické rodiny sociální vzestup napodobující životní model střední třídy. Navíc firemní disciplinace byla vrchovatě kompenzována příjemným prostředím doplněným bohatou nabídkou aktivit pro volný čas.
Vysoká míra identifikace místních obyvatel s kvalitami života v Port Sunlight přetrvává dodnes, jak dokládají nejen četné dobrovolnické iniciativy, ale rovněž absence Airbnb.
Ke stažení
článek ve formátu pdf [441,55 kB]
O autorovi
Vendula Hnídková
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
