Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Příští pandemie udeří v noci

 |  8. 7. 2019
 |  Vesmír 98, 390, 2019/7

Na každoroční chřipkové epidemie jsme si už zvykli. Nejrůznější chřipkové viry (influenza A) přežívají hlavně mezi ptactvem a občas se jim podaří proniknout i do lidské populace. Jedním z hlavních důvodů, proč se s ptačí chřipkou nepotýkáme v mnohem větší míře, je cesta, kterou tyto viry vstupují do buněk. Většina známých virů influenzy A využívá vazbu na receptor kyseliny sialové, který vypadá u lidí podstatně jinak než u drůbeže. Proto nemohou ptačí viry bez mutace rovnou přeskočit mezi lidi.

Před časem se však ukázalo, že netopýří chřipky využívají k vstupu do buněk jiné cesty. Příslušný receptor byl identifikován nyní a výsledek vyvolává lehké mrazení v zádech. Je jím totiž důležitý proteinový complex imunitních buněk – hlavní histokompatibilní komplex II. třídy (Major histocompatibility complex II, MHC II). Netopýří virus tak infikuje přímo jádro imunitního systému, což může umocnit jeho nebezpečnost. Zejména však MHC II, přestože se vyskytuje v nepřeberné paletě různých variant, vypadá u netopýrů i u lidí téměř stejně. Pro virus, který se na takový receptor specializuje, pak není obtížné přeskočit z jednoho druhu na druhý. A skutečně: netopýří chřipka je v experimentálních podmínkách schopna napadnout buňky s lidským, myším, kuřecím i prasečím MHC.

Máme se tedy třást před pandemií netopýří chřipky? Určitě je namístě zjistit toho o těchto potenciálně nebezpečných virech co možná nejvíce. Chřipkové viry většinou napadají sliznice dýchacích cest. Ty ale normálně nenesou mnoho molekul MHC II. třídy. Receptor se tam může objevit ve zvýšené míře, pokud je tkáň napadena jiným virem. Potřebuje tedy netopýří chřipka pomoc jiných virů, aby mohla napadnout dýchací cesty? A nesoustřeďuje se nakonec na úplně jiné tkáně? Šíří se výhradně kapénkovou infekcí, nebo se může přenášet i výkaly, slinami či močí? Obrovské kolonie některých druhů netopýrů s kontaktem tělo na tělo musí být semeništěm lecjakých nemocí. Skutečnost, že jsme ještě žádné zásadní netopýří hrozbě nečelili, tak patrně ukazuje, že kontakty lidí a netopýrů nejsou příliš intenzivní. Je ale dobré mít se do budoucna na pozoru.

U. et al., Nature, DOI: 10.1038/s41586-019-0955-3

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Virologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Petr Zouhar

RNDr. Petr Zouhar, Ph.D., (*1985) je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Postdoktorskou stáž strávil na Stockholmské univerzitě a v současnosti se ve Fyziologickém ústavu AV ČR zabývá zejména metabolismem tukové tkáně a s tím spojenou problematikou obezity a diabetu.
Zouhar Petr

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné