50 ms
| 3. 6. 2019Fotbalové utkání, rozhodčí píská aut. Kdo se dotkl míče poslední? Protihráči se často neshodnou, a ať rozhodčí rozhodne jakkoli, jedna ze stran se diví, zlobí, protestuje. Výsledky nově publikovaných pokusů ukazují, že nemusí jít jen o divadlo pro diváky nebo o psychologický tlak na sudího. Oba hráči mohou být skutečně přesvědčeni, že mají pravdu.
Dvojice psychologů z Arizona State University posadila dva dobrovolníky proti sobě. Po rozsvícení světla se měli prstem pravé ruky co nejrychleji dotknout „protihráčovy“ levice. Oba pak řekli, kdo podle nich reagoval rychleji. Čidla přitom sledovala, jak to bylo ve skutečnosti. V situaci, kdy oba reagovali stejně rychle, se účastníci pokusu většinou domnívali, že právě oni byli rychlejší. Teprve když jejich vlastní reakce byla za soupeřovou opožděna v průměru o 50 milisekund, vnímali oba doteky jako souběžné. Stejné statisticky významné výsledky přinesly i další pokusy, v nichž lidé soutěžili v rychlosti se strojem nebo se zvukovým signálem.
„Ve všech třech experimentech jsme zaznamenali silnou tendenci vnímat vlastní vědomě iniciovaný děj jako o asi 50 milisekund rychlejší než děj vyvolaný vnějšími silami a zprostředkovaný smyslovými orgány,“ uzavírají autoři, kteří pro tento efekt navrhují označení egocentrické zkreslení časového pořadí (egocentric temporal order bias).
Tang T. Y., McBeath M. K., Sci. Adv., DOI: 10.1126/sciadv.aav5698
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [522,55 kB]
O autorovi
Ondřej Vrtiška
Původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracoval jako vědecký novinář (ABC, Český rozhlas, TÝDEN, iHNed.cz), na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Věnuje se popularizaci vědy, spolupracuje s Učenou společností České republiky. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.