Bill Schutt: Přírodopis kanibalismu. O lidojedech, placentách, prášku z mumie a jiných věcech
| 6. 5. 2019 | Vesmír 98, 317, 2019/5
Mnoho kultur sdílí přesvědčení, že sníst jiného člověka je to nejhorší, co lze udělat. Ale členové jiných sociálních a etnických skupin nemusejí vždy sdílet západní tabu kanibalismu, podotýká autor, profesor biologie z Amerického přírodopisného muzea. Navíc bílým dobyvatelům se jiný přístup k těmto praktikám stával často záminkou k zabíjení nebo zotročování. Mapování kanibalismu začíná studiem mimolidských organismů (Proč kudlanky (ne)ukousávají samečkům hlavy?), dostává se postupně k neandertálcům (Souvisí vyhynutí neandertálců s kanibalismem?), k modernímu člověku (Kanibalismus a Bible) a do současnosti (Pojídači placenty).
Ke stažení
článek ve formátu pdf [343,93 kB]
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Antropologie
RUBRIKA: Přečetli jsme
O autorovi
Eva Bobůrková
Eva Bobůrková původní povolání systémové inženýrky nikdy nevykonávala, neb se zhlédla v novinařině. Ze zpovídaných lidí jí brzy jako nejzajímavější vyšli vědci, a tak se od ekonomického zpravodajství odklonila k popularizaci vědy, kteréžto se věnuje od roku 2000.

Doporučujeme
Hvězdy, které se červenají
Soňa Ehlerová | 2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života
Jan Turek | 2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat 
Jaroslav Petr | 2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.