8 °C

Pětinu oblohy nad oceány v nižších zeměpisných šířkách zakrývají stratokumuly, které blokují přístup slunečního světla k zemskému povrchu. Pro globální klimatické modely je jejich vývoj příliš rychlý, jejich interakce s ostatními složkami klimatického systému v nich proto není dostatečně zohledněna. Nové simulace, jejichž výsledky autoři publikovali v Nature Geoscience, se na roli stratokumulů především v subtropických oblastech zaměřily. Závěry jsou znepokojivé.

Poté, co v modelu stoupne koncentrace CO₂ v atmosféře nad 1200 ppm (dnes 410 ppm, před průmyslovou revolucí asi 280 ppm), nastane skoková proměna. Stratokumuly se začnou rychle rozpadat v menší typy oblaků. Kdyby k tomu skutečně došlo, průměrná teplota zemského povrchu by stoupla o dalších 8 °C nad rámec zvýšení predikovaného dosavadními modely, v subtropech dokonce o 10 °C. Nesnížíme-li razantně emise skleníkových plynů (a naplní-li se tedy nejpesimističtější scénáře), může taková situace nastat už za sto let. Klima by pak připomínalo situaci ve spodním eocénu před asi 50 miliony lety, kdy subtropické lesy zasahovaly až do polárních oblastí.

I tento model je zatížen řadou nejistot, je však varováním, že klima zatím neumíme modelovat dostatečně spolehlivě a některé kritické zpětné vazby nám mohou unikat.

Schneider T. et al., Nat. Geosci., DOI: 10.1038/s41561-019-0310-1