i

Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Ochranáři z vajec naměkko

 |  4. 3. 2019
 |  Vesmír 98, 127, 2019/3

Koncem ledna se vylíhlo první letošní mládě nelétavého papouška kakapa sovího (Strigops habroptilus), vážící pouhých 28 gramů (dospělci mohou vážit až 4 kg). V okamžiku uzávěrky tohoto čísla mělo ptáče jen kódové označení Waikawa-2-A-2019, ale skutečné jméno brzy dostane, kakapo je totiž jediným ptačím druhem, kde mají všichni jedinci své jméno. Důvod je jednoduchý – na celém světě vloni žilo jen něco málo přes 150 kusů tohoto novozélandského endemita, který byl navíc ještě před pár desítkami let na vymření. Přestože kakapové nejsou žádná neviňátka a svá mláďata umějí sveřepě bránit – na přílišnou zvědavost už letos doplatilo několik buřňáků – před ostrými zuby lasicovitých šelem a krys, dovezených v 19. století Evropany, neměli šanci. Ochranářům se však podařil malý zázrak. Zbylé kakapy přestěhovali na ostrov Whenua Hou, kde je před invazními savci chránil pás moře, a nastartovali jejich populační růst.

Právě letos by si měli „kakapí matrikáři“ připravit značnou zásobu jmen. Díky mimořádné úrodě plodů stromu rimu (Dacrydium cupressinum), který ovládá kakapí sexuální kalendář, to vypadá na největší snůšku v historii záchrany tohoto druhu. K 28. lednu samice nakladly 125 vajec, z toho 38 oplodněných a 18 ještě nebylo přezkoumáno, obyčejně je zhruba polovina vajec neplodných, což může souviset s příbuzenskou plemenitbou v populaci s tak malým počtem jedinců. Ochranáři navíc vejce odebírají k umělé inkubaci a ničí hnízda, aby samice podnítili k druhému hnízdění – jedna samička již „poslušně“ založila další snůšku.

Pro kakapy to může být velmi důležitá etapa záchranného programu. Za poslední rok totiž uhynulo několik dalších ptáků (jeden samec dokonce po souboji s ostatními „soky v lásce“), v záchraně zajímavého ptačího druhu se tak počítá doslova každý jedinec.

Zdroj: Kakapo Recovery

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Jeho srdeční záležitostí jsou novozélandští opeřenci.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...