i

Aktuální číslo:

2020/9

Téma měsíce:

30 let CTS

Ochranáři z vajec naměkko

 |  4. 3. 2019
 |  Vesmír 98, 127, 2019/3

Koncem ledna se vylíhlo první letošní mládě nelétavého papouška kakapa sovího (Strigops habroptilus), vážící pouhých 28 gramů (dospělci mohou vážit až 4 kg). V okamžiku uzávěrky tohoto čísla mělo ptáče jen kódové označení Waikawa-2-A-2019, ale skutečné jméno brzy dostane, kakapo je totiž jediným ptačím druhem, kde mají všichni jedinci své jméno. Důvod je jednoduchý – na celém světě vloni žilo jen něco málo přes 150 kusů tohoto novozélandského endemita, který byl navíc ještě před pár desítkami let na vymření. Přestože kakapové nejsou žádná neviňátka a svá mláďata umějí sveřepě bránit – na přílišnou zvědavost už letos doplatilo několik buřňáků – před ostrými zuby lasicovitých šelem a krys, dovezených v 19. století Evropany, neměli šanci. Ochranářům se však podařil malý zázrak. Zbylé kakapy přestěhovali na ostrov Whenua Hou, kde je před invazními savci chránil pás moře, a nastartovali jejich populační růst.

Právě letos by si měli „kakapí matrikáři“ připravit značnou zásobu jmen. Díky mimořádné úrodě plodů stromu rimu (Dacrydium cupressinum), který ovládá kakapí sexuální kalendář, to vypadá na největší snůšku v historii záchrany tohoto druhu. K 28. lednu samice nakladly 125 vajec, z toho 38 oplodněných a 18 ještě nebylo přezkoumáno, obyčejně je zhruba polovina vajec neplodných, což může souviset s příbuzenskou plemenitbou v populaci s tak malým počtem jedinců. Ochranáři navíc vejce odebírají k umělé inkubaci a ničí hnízda, aby samice podnítili k druhému hnízdění – jedna samička již „poslušně“ založila další snůšku.

Pro kakapy to může být velmi důležitá etapa záchranného programu. Za poslední rok totiž uhynulo několik dalších ptáků (jeden samec dokonce po souboji s ostatními „soky v lásce“), v záchraně zajímavého ptačího druhu se tak počítá doslova každý jedinec.

Zdroj: Kakapo Recovery

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Nový Zéland je jeho srdeční záležitostí.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Ondřej Vrtiška  |  7. 9. 2020
Forenzní entomologie pomáhá kriminalistům určit dobu a místo smrti, odhalit manipulaci s tělem a rekonstruovat události, k nimž došlo třeba i před...
Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Jan Turek  |  7. 9. 2020
V naší krajině se skrývají tajemství předků, která nelze pouhým okem spatřit, a přesto jejich pozůstatky dokážeme odhalit jako kamínky dávno...
Kreativní mozek novozélandského rošťáka

Kreativní mozek novozélandského rošťáka uzamčeno

Pavel Pipek  |  7. 9. 2020
Je to „drzoun“ s pronikavým intelektem. Jeho hlas i bezstarostná hravost v nás vyvolávají smích, vynalézavost při destrukci lidských výrobků...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné