Pavoučí architektura (nejen) v Palais de Tokyo

Jednou z hlavních předvánočních architektonicko- uměleckých událostí Paříže se stala výstava argentinského umělce Tomáse Saracena On Air, probíhající v Palais de Tokyo. Autor této výstavy působí v Berlíně a ve své tvorbě se dlouhodobě pohybuje na hranicí umění a architektury, což není tak překvapivé vzhledem k jeho studijním zkušenostem z frankfurtské Staedelschule a ze školy architektury v Benátkách. Zájmem „bezarchitektury“, jak tvorbu Tomáse Saracena popisuje teoretik a architekt Marc Wigley (v originálu „anarchitecture“, tedy něco, co není architektura, ale ani to architekturu nepopírá), je vzdušnost, jemnost, provázanost, prostornost a prázdnota. Není divu, že výraznou inspirací jeho tvorby jsou kromě jiného pavouci a jejich architektura.

Pavoučí sítě, jejich struktura a způsob vzniku se v posledních letech staly objektem několika pozoruhodných výzkumů. Univerzita ve Stuttgartu realizovala v letech 2013–2014 výzkumný pavilon, jehož koncepce vycházela ze způsobu, jakým staví své podvodní hnízdo pavouk vodouch stříbřitý. Ačkoliv tento pavouk tráví většinu života pod vodou, není uzpůsoben k přijímání kyslíku rozpuštěného ve vodě, a proto tvoří jedinečné vyztužené pneumatické struktury, které udržují pod vodou pro pavouka vhodné prostředí. Základní rastr vláken zachytí a ponoří pod vodu vzduchovou bublinu, jež je následně vyztužena pavoučí sítí. Lokální diferenciace výztuže dovoluje, aby se struktura na základě materiálních charakteristik a vlivu prostředí chovala dynamicky a pneumaticky.