Sklo a písek

Roztrhaná a pocuchaná oblaka plynu, jež za sebou zanechávají supernovy, se na fotografiích vždy dobře vyjímají. Ale jsou také zdrojem cenných informací o vývoji hvězd a vesmíru, a dokonce i materiálu na stavbu silnic a budov ze skla a betonu.

Bouřliv ý proces jejich vzniku činí z pozůstatků po supernovách velmi fotogenické objekty; přitahovaly však pozornost už dávno před vynálezem fotografie. Vždyť hned první položkou oblíbeného Messierova katalogu nehvězdných objektů je Krabí mlhovina. Tu vytvořila supernova, kterou čínští hvězdáři zaznamenali v roce 1054, ale v katalogu – označená jako M1 – své výsadní postavení získala náhodou, Charles Messier neměl o jejím původu žádné tušení. Snad si můžeme dovolit zaspekulovat, že ji na první místo svého seznamu zařadil také díky tomu, že jej zaujala svou krásou.

Hvězdné mohyly

Je to ale poněkud smutná krása. Vždyť se vlastně jedná o pohřební výzdobu. Termínem supernova označujeme závěrečnou explozivní fázi života hvězd mnohem hmotnějších než Slunce, jejichž jádra se hroutí do podoby neutronových hvězd a rozmetané obálky pak ozdobí jejich okolí.