Schovávaná s potkany
| 7. 10. 2019Před pikolou, za pikolou potkan nesmí stát. Němečtí neurobiologové se věnovali zdánlivě pošetilé činnosti – hráli si s potkany na schovávanou. S výsledky se dostali až do Science, protože nabídli nový vhled do neurobiologie herního chování. To se obtížně studuje, protože pro experiment je třeba zajistit kontrolované podmínky, což je při opravdu svobodné hře těžké. Potkany za úspěchy neodměňovali pamlsky, ale sociální interakcí – lechtáním, hlazením apod., tedy opět hrou svého druhu. Potkani střídali roli hledajícího i hledaného a rychle se naučili mnoho z herní strategie. Autoři přitom dokumentovali proměňující se aktivitu jejich prefrontální mozkové kůry.
Reinhold A. S. et al., Science, DOI: 10.1126/science.aax4705
Ke stažení
článek ve formátu pdf [568,83 kB]
O autorovi
Ondřej Vrtiška
Původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracoval jako vědecký novinář (ABC, Český rozhlas, TÝDEN, iHNed.cz), na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Věnuje se popularizaci vědy, spolupracuje s Učenou společností České republiky. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
