Parazit z doby ledové

Sekvence tisíce let staré DNA nejsou příliš běžné, protože molekuly genetické informace podléhají času, rozpadají se a bývá obtížné až nemožné z nich vyčíst informace. Určité podmínky, jako je zima, sucho či vysoké koncentrace solí, však mohou zabraňovat aktivitě nukleáz (molekul rozkládajících DNA), a tak napomáhat zachování DNA ve stavu, kdy lze číst její sekvenci (či alespoň určité její úseky). Takové podmínky nedávno napomohly i objevu významnému především pro parazitology: v koprolitu pleistocenní pumy nalezeném v doupěti v argentinské Patagonii byla objevena vajíčka parazitů, jejichž mitochondriální DNA se podařilo sekvenovat. Ukázalo se, že jde o vajíčka škrkavky šelmí (Toxascaris leonina) stará kolem 17 000 let. Je to doposud nejstarší molekulární záznam parazita. Zároveň se tím prokázalo, že T. leonina, která je dnes běžným parazitem domestikovaných psů a koček, jako druh existovala už během doby ledové a v Patagonii se vyskytovala tisíce let před osídlením této oblasti lidmi. Předpoklad, že T. leonina byla primárně parazitem domácích zvířat a divoké šelmy se nakazily až kontaktem s nimi, proto možná nebude správný. Většina dosavadních nálezů zahrnovala parazity člověka objevené v archeologických nalezištích, mumiích či koprolitech. Takové nálezy bývají velmi užitečné pro archeology, kterým mohou sdělit leccos o zdraví či životních podmínkách lidí v minulosti. O parazitech divokých zvířat v dávných dobách však víme velmi málo. Vzácné nálezy, jako je tento, pomáhají objasňovat historii vzniku, šíření a hostitelských vztahů parazitů.

Petrigh Romina S. et al., Parasitology, DOI: 10.1017/S0031182019000787