i

Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Pavoučí vzduchoplavci na elektrický pohon

 |  3. 9. 2018
 |  Vesmír 97, 488, 2018/9

Některé druhy pavouků využívají k transportu na velké vzdálenosti vlákna ze svých snovacích žláz, na nichž se mohou vzduchem přenést stovky kilometrů daleko. Pozorováni byli i ve výškách kolem čtyř kilometrů. Všeobecně se má za to, že využívají sílu větru a stoupavých proudů vznikajících v teplotním gradientu. Nový výzkum vrací do hry starší, alternativní či doplňující hypotézu, že se na pavoučí vzduchoplavbě podílí statická elektřina.

O roli elektrického potenciálu se spekulovalo už počátkem 19. století, protože pavouci zjevně létají i za bezvětří, ale nikdo tuto možnost netestoval. Až v roce 2013 se k ní vrátil fyzik Peter Gorham z Havajské univerzity, podle jehož výpočtů by takový způsob pohybu mohl fungovat. V atmosféře existuje trvalý gradient elektrického potenciálu mezi záporně nabitým zemským povrchem a kladně nabitou atmosférou. Za klidného, jasného dne dosahuje intenzita elektrického pole nad povrchem asi 120 Vm−1, za bouřky se zvyšuje na desítky kVm−1. Pokud se pavoučí vlákno nabíjí záporně, je zemským povrchem odpuzováno a tato síla může stačit k odlepení pavouka od země.

Experimentální výsledky nyní dodali biologové z Bristolské univerzity, kteří v laboratorních podmínkách studovali chování pavučenky (Erigone sp.) z čeledi plachetnatkovitých. V boxu postrádajícím vzdušné proudění vytvořili elektrické pole o intenzitě 1,25 kVm−1 a 6,25 kVm−1. Pavouci ho detekovali pomocí trichobotrií – jemných chloupků na končetinách. Natáhli nohy, vytrčili zadeček do vzduchu a někteří se vznesli. Když experimentátoři pole vypnuli, pavouci klesli k zemi. Zdá se tedy, že změny elektrického potenciálu pavouky nejen upozorňují na blížící se bouřku a větrné počasí, ale že statická elektřina let přímo umožňuje či alespoň usnadňuje.

Morley E. L., Robert D., Current Biology, DOI: 10.1016/j.cub.2018.05.057; Gorham P., arXiv:1309.4731

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracoval jako vědecký novinář (ABC, Český rozhlas, TÝDEN, iHNed.cz), na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Věnuje se popularizaci vědy, spolupracuje s Učenou společností České republiky. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...