Pavoučí vzduchoplavci na elektrický pohon
| 3. 9. 2018Některé druhy pavouků využívají k transportu na velké vzdálenosti vlákna ze svých snovacích žláz, na nichž se mohou vzduchem přenést stovky kilometrů daleko. Pozorováni byli i ve výškách kolem čtyř kilometrů. Všeobecně se má za to, že využívají sílu větru a stoupavých proudů vznikajících v teplotním gradientu. Nový výzkum vrací do hry starší, alternativní či doplňující hypotézu, že se na pavoučí vzduchoplavbě podílí statická elektřina.
O roli elektrického potenciálu se spekulovalo už počátkem 19. století, protože pavouci zjevně létají i za bezvětří, ale nikdo tuto možnost netestoval. Až v roce 2013 se k ní vrátil fyzik Peter Gorham z Havajské univerzity, podle jehož výpočtů by takový způsob pohybu mohl fungovat. V atmosféře existuje trvalý gradient elektrického potenciálu mezi záporně nabitým zemským povrchem a kladně nabitou atmosférou. Za klidného, jasného dne dosahuje intenzita elektrického pole nad povrchem asi 120 Vm−1, za bouřky se zvyšuje na desítky kVm−1. Pokud se pavoučí vlákno nabíjí záporně, je zemským povrchem odpuzováno a tato síla může stačit k odlepení pavouka od země.
Experimentální výsledky nyní dodali biologové z Bristolské univerzity, kteří v laboratorních podmínkách studovali chování pavučenky (Erigone sp.) z čeledi plachetnatkovitých. V boxu postrádajícím vzdušné proudění vytvořili elektrické pole o intenzitě 1,25 kVm−1 a 6,25 kVm−1. Pavouci ho detekovali pomocí trichobotrií – jemných chloupků na končetinách. Natáhli nohy, vytrčili zadeček do vzduchu a někteří se vznesli. Když experimentátoři pole vypnuli, pavouci klesli k zemi. Zdá se tedy, že změny elektrického potenciálu pavouky nejen upozorňují na blížící se bouřku a větrné počasí, ale že statická elektřina let přímo umožňuje či alespoň usnadňuje.
Morley E. L., Robert D., Current Biology, DOI: 10.1016/j.cub.2018.05.057; Gorham P., arXiv:1309.4731
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [680,13 kB]