Zahalená Venuše

Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách atmosféry planety Venuše.

Pro starověké Říma ny z pěny zrozená bohyně lásky a krásy, pro Jana Nerudu v jedenácté z Písní kosmických „holčička, kypící, bující poupě“. Ve skutečnosti je Venuše planetou, na níž vládnou pekelné podmínky. Hustá atmosféra působí při povrchu téměř stokrát vyšším tlakem než naše pozemské ovzduší. Několik mocných vrstev oblačnosti nedovolí zahlédnout povrch planety. Mapy Venuše máme k dispozici jen díky radarům. Silný skleníkový efekt zadržuje v atmosféře teplo. Průměrná teplota se pohybuje okolo 460 °C, nejvyšší naměřená hodnota se blížila pěti stům stupňů.

Ráj, nebo peklo?

To vše víme díky robotům, jež jsme začali k Venuši posílat v šedesátých letech minulého století. Do té doby byla Venuše považována spíš za ráj rodícího se života. Citovaný Jan Neruda ve svých básních vlastně zobrazoval v 19. století obecně přijímanou teorii, že planety vznikají z materiálu odtrženého ze Slunce a postupně se od mateřské hvězdy vzdalují. Planety vzdálenější od Slunce jsou starší a naopak. Venuše byla tedy považována za planetu mladší než Země. Ještě v první polovině 20. století vycházely knihy s ilustracemi Venuše, na níž bují život na úrovni pozemských druhohor.