i

Aktuální číslo:

2018/12

Téma měsíce:

Jednotky SI

Josef Koudelka – Černý trojúhelník

 |  16. 7. 2018
 |  Vesmír 97, 476, 2018/7

[J. Koudelka ] námět fotografuje pro jeho výtvarnou pozoruhodnost, kterou dovede pro své zpracování bezpečně předvídat. Skutečnost, kterou fotografuje, překonává. Překonává ji a podřizuje svému estetickému cítění.

Tyto věty napsala Anna Fárová dávno před tím, než se Josef Koudelka stal světově proslulým fotografem. Měla na mysli především jeho divadelní fotografie.1)

Letos v lednu Josef Koudelka oslavil osmdesáté narozeniny a výběr asi tří set fotografií z jeho celoživotního díla je k vidění v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.2) Ve Veletržním paláci připravila Národní galerie v Praze další výstavu – Koudelka: De-creazione a od 21. srpna ji doprovodí unikátní cyklus Invaze 68, kterým Koudelka v srpnu 1968 dokumentoval vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dnes již není problém dovědět se o Josefu Koudelkovi spousty informací. Jen wikipedie nabízí medailonek v sedmnácti jazycích, internet více než milion odkazů…

Co v Návratech chybí – Koudelkova bibliofilie

Kromě vzácných autorských zvětšenin a čtivého zajímavě instalovaného Koudelkova životopisu si návštěvník může prolistovat většinu fotografických knih autora. Mezi nimi však není Černý trojúhelník – Podkrušnohoří – Fotografie 1990–1994, kterou v roce 1994 vydalo nakladatelství Vesmír.

Po návratu z emigrace Koudelka zachycoval ekologickou katastrofu Podkrušnohoří. Jeho práce si o knižní publikaci a výstavu přímo říkala. Spolupracoval se znalci problematiky, projel zničenou krajinu křížem krážem, fotografoval a hledal možnosti pro publikaci jedinečného díla. Nejvýznamnější byl jeho osobní zájem a popud výjimečné osobnosti – tehdejšího ministra pro životní prostředí Josefa Vavrouška – a nadšení pro tuto myšlenku v nakladatelství Vesmír. Koudelka byl velmi kritický ke své práci a nebývale náročný na spolupracovníky. V jeho přísném oku obstály jen ty nejlepší bezchybné fotografie a kolegy si vybíral stejně. Namátkou vzpomínám na jeho dotaz při výběru knižního grafika: „Kdo je tady nejlepší?“ Těžko se na to odpovídalo, těch skvělých bylo více. Volba nakonec padla na Claru Istlerovou, a tu si ještě řádně prověřil. Horší to bylo s tiskárnou, litografiemi, požadovanou ruční vazbou. Tyto obory byly po komunistickém vládnutí a letech normalizace skoro v troskách. Lidé, kteří to ještě uměli, se najít dali, horší to bylo s technickým vybavením.

Dlouho se diskutovalo nad knižní podobou Černého trojúhelníku, nad každým slovem textu a divoký tanec vypukl při tisku. Koudelka byl po celou dobu výroby v tiskárně, neodpustil sebemenší nedostatek, prošly jen nejlepší výtisky, víc jich skončilo jako odpad. Koudelka byl vyčerpán a odjel do Francie.

Výsledek – kniha – má punc přerodu společnosti a syrovosti prostředí, v němž vznikala. Asi se liší od původní představy. Výrobní problémy a těžkosti byly takové, že Josef Koudelka pravil: „Již nikdy více.“ Později to však viděl jinak. Když ukazoval ve Francii maketu knihy, byl velmi pochválen a Henri Cartier-Bresson mu řekl zhruba toto: „Udělal jsi dvě dobré knihy – Cikány a tuto.“ Kniha vyšla v nákladu 2000 výtisků, které okamžitě zmizely z trhu. Pokud je vůbec někde k mání, cena se o řády liší od ceny původní…

Výstava Černý trojúhelník proběhla v devastovaném Salmovském paláci na Hradčanech, který nebyl od roku 1948 využíván ani obydlen. S tímto prostředím souznělo 34 vystavených panoramatických černobílých fotografiích formátu 34 × 105 cm zničené podkrušnohorské krajiny. Vernisáž se konala 28. června 1994.

Poznámky

1) Anna Fárová, Dvě tváře, Torst, Praha 2009, 1164 stran, ISBN 978-80-7215-516-3, strana 210, text z roku 1965.

2) Výstava je rozvržena do sedmi chronologicky navazujících celků: Začátky 1958–1961, Experimenty 1962–1964, Divadlo 1962–1970, Cikáni 1962–1970, Invaze 1968, Exily 1968–1994, Panorama 1986–2017. 

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Ondřej Vrtiška  |  3. 12. 2018
Forenzní genetička Halina Šimková donedávna v Kriminalistickém ústavu Praha analyzovala DNA a pomáhala odhalovat vrahy, násilníky a zloděje. To ji...
Sedm základních kamenů

Sedm základních kamenů

Ivan Boháček  |  3. 12. 2018
Začalo to metrem. Ve dnech, kdy jde toto číslo Vesmíru do tiskárny, probíhá ve Versailles 26. konference pro váhy a míry (CGPM, Conférence...
Je resveratrol opravdu lék proti stárnutí?

Je resveratrol opravdu lék proti stárnutí?

O resveratrolu jsme léta slýchali ve spojitosti s příznivými účinky pití červeného vína či s tzv. francouzským paradoxem. Pak se objevily zprávy,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné