i

Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Josef Koudelka – Černý trojúhelník

 |  16. 7. 2018
 |  Vesmír 97, 476, 2018/7

[J. Koudelka ] námět fotografuje pro jeho výtvarnou pozoruhodnost, kterou dovede pro své zpracování bezpečně předvídat. Skutečnost, kterou fotografuje, překonává. Překonává ji a podřizuje svému estetickému cítění.

Tyto věty napsala Anna Fárová dávno před tím, než se Josef Koudelka stal světově proslulým fotografem. Měla na mysli především jeho divadelní fotografie.1)

Letos v lednu Josef Koudelka oslavil osmdesáté narozeniny a výběr asi tří set fotografií z jeho celoživotního díla je k vidění v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.2) Ve Veletržním paláci připravila Národní galerie v Praze další výstavu – Koudelka: De-creazione a od 21. srpna ji doprovodí unikátní cyklus Invaze 68, kterým Koudelka v srpnu 1968 dokumentoval vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dnes již není problém dovědět se o Josefu Koudelkovi spousty informací. Jen wikipedie nabízí medailonek v sedmnácti jazycích, internet více než milion odkazů…

Co v Návratech chybí – Koudelkova bibliofilie

Kromě vzácných autorských zvětšenin a čtivého zajímavě instalovaného Koudelkova životopisu si návštěvník může prolistovat většinu fotografických knih autora. Mezi nimi však není Černý trojúhelník – Podkrušnohoří – Fotografie 1990–1994, kterou v roce 1994 vydalo nakladatelství Vesmír.

Po návratu z emigrace Koudelka zachycoval ekologickou katastrofu Podkrušnohoří. Jeho práce si o knižní publikaci a výstavu přímo říkala. Spolupracoval se znalci problematiky, projel zničenou krajinu křížem krážem, fotografoval a hledal možnosti pro publikaci jedinečného díla. Nejvýznamnější byl jeho osobní zájem a popud výjimečné osobnosti – tehdejšího ministra pro životní prostředí Josefa Vavrouška – a nadšení pro tuto myšlenku v nakladatelství Vesmír. Koudelka byl velmi kritický ke své práci a nebývale náročný na spolupracovníky. V jeho přísném oku obstály jen ty nejlepší bezchybné fotografie a kolegy si vybíral stejně. Namátkou vzpomínám na jeho dotaz při výběru knižního grafika: „Kdo je tady nejlepší?“ Těžko se na to odpovídalo, těch skvělých bylo více. Volba nakonec padla na Claru Istlerovou, a tu si ještě řádně prověřil. Horší to bylo s tiskárnou, litografiemi, požadovanou ruční vazbou. Tyto obory byly po komunistickém vládnutí a letech normalizace skoro v troskách. Lidé, kteří to ještě uměli, se najít dali, horší to bylo s technickým vybavením.

Dlouho se diskutovalo nad knižní podobou Černého trojúhelníku, nad každým slovem textu a divoký tanec vypukl při tisku. Koudelka byl po celou dobu výroby v tiskárně, neodpustil sebemenší nedostatek, prošly jen nejlepší výtisky, víc jich skončilo jako odpad. Koudelka byl vyčerpán a odjel do Francie.

Výsledek – kniha – má punc přerodu společnosti a syrovosti prostředí, v němž vznikala. Asi se liší od původní představy. Výrobní problémy a těžkosti byly takové, že Josef Koudelka pravil: „Již nikdy více.“ Později to však viděl jinak. Když ukazoval ve Francii maketu knihy, byl velmi pochválen a Henri Cartier-Bresson mu řekl zhruba toto: „Udělal jsi dvě dobré knihy – Cikány a tuto.“ Kniha vyšla v nákladu 2000 výtisků, které okamžitě zmizely z trhu. Pokud je vůbec někde k mání, cena se o řády liší od ceny původní…

Výstava Černý trojúhelník proběhla v devastovaném Salmovském paláci na Hradčanech, který nebyl od roku 1948 využíván ani obydlen. S tímto prostředím souznělo 34 vystavených panoramatických černobílých fotografiích formátu 34 × 105 cm zničené podkrušnohorské krajiny. Vernisáž se konala 28. června 1994.

Poznámky

1) Anna Fárová, Dvě tváře, Torst, Praha 2009, 1164 stran, ISBN 978-80-7215-516-3, strana 210, text z roku 1965.

2) Výstava je rozvržena do sedmi chronologicky navazujících celků: Začátky 1958–1961, Experimenty 1962–1964, Divadlo 1962–1970, Cikáni 1962–1970, Invaze 1968, Exily 1968–1994, Panorama 1986–2017. 

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné