Ultrafialový krab

Fotografie Krabí mlhoviny v souhvězdí Býka je sestavená jako mozaika ze snímků pořízených kosmickým teleskopem XMM-Newton v průběhu patnácti let.

V roce 1054 zaznamenali čínští hvězdáři na obloze hvězdu tak jasnou, že byla pozorovatelná i ve dne. „Hvězdný host“ ale brzy zase zmizel. Další kapitola příběhu se odehrála až v roce 1731, kdy anglický astronom John Bevis objevil v souhvězdí Býka mlhavý obláček. O čtyřicet let později jej zařadil francouzský astronom Charles Messier do svého katalogu nehvězdných objektů. Mlhovina v Býku je v Messierově katalogu uvedena hned na prvním místě, proto bývá označována zkratkou M1.

Krabí mlhovina

V 19. století se příběh obláčku v souhvězdí Býka protnul s příběhem Williama Parsonse, 3. lorda Rosse. Ten se snažil zjistit, zda mlhavé objekty Messierova katalogu nejsou jen splývající shluky hvězd, na které nestačí rozlišení současných dalekohledů. Proto převzal po Williamu Herschelovi štafetu stavitele největších dalekohledů na světě. Dotáhl to až k teleskopu s kovovým zrcadlem o průměru 72 palců (183 centimetrů).

Již v roce 1840 zamířil lord Rosse na mlhovinu M1 menší teleskop o průměru 36 palců (91 centimetrů) a zakreslil tvar, který připomínal kraba. Tehdy se zrodilo jméno Krabí mlhovina. A už zůstalo, i když na fotografiích se mlhovina tomuto zvířátku příliš nepodobá.

Malí zelení mužíčci

Astronomové získali podezření, že jasný hvězdný host zaznamenaný čínskými hvězdáři a Krabí mlhovina jsou na obloze na stejném místě, a tudíž spolu souvisejí. A když poznání vývoje hvězd dospělo k teorii o zániku těch největších procesem zvaným supernova, začalo být jasné, že Číňané byli svědky konce obří hvězdy. S pojmem supernova a představou, že po ní zbude neutronová hvězda – kompaktní těleso o průměru řádově desítek kilometrů a hmotnosti několikanásobně vyšší než má Slunce – přišli ve třicátých letech 20. století astronomové Walter Baade a Fritz Zwicky.