Slovník a vulgarismy

Patří vulgarismy jako čurák, kunda nebo kurvit se do akademických slovníků? Někteří z čtenářů si patrně ihned odpověděli: jistěže ano, jiní zase: jistěže ne. Žijeme v době postmoderny, pro kterou je typická pluralita norem; prosazuje se vulgarita i pruderie zároveň. Při tvorbě slovníků se tak lexikografové musejí vyrovnávat s leckdy protichůdnými požadavky – snaha popsat jazyk takový, jaký doopravdy je, může být v rozporu s „dobrým vkusem“.

Přístup lexikografů k tabuovým slovům se v minulosti měnil. V některých obdobích byly vulgarismy ve slovnících celkem běžné, jindy se uplatňovala silnější (auto)cenzura. Od 20. století lze pozorovat určité rozvolnění, i když míra liberalizace byla a je v různých zemích, resp. i v rámci jednoho státu různá. Např. vulgární amerikanismy se zpravidla objevují nejdřív ve slovnících britských a vydání slovníků určených pro Texas se od vydání pro ostatní státy USA liší mj. v tom, že neobsahují slovo fuck.

Slovníková koncepce by se měla odvíjet od potřeb předpokládaného uživatele lexikonu. (Nejen) současní čeští spisovatelé, redaktoři, korektoři beletrie, časopisů nebo filmových titulků si mohou potřebovat ověřit pravopis tabuových slov, neboť jejich formální podoba bývá značně rozkolísaná, srov. píča/piča, čurák/čúrák/čůrák nebo čúza/čůza.

Dalším aspektem je stylistická platnost slova. Ta se v čase proměňuje, někdy až překvapivou rychlostí. Slova bejvák, ségra či sranda hodnotí Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) jako vulgarismy, kdežto ze současných mladších mluvčích by je jako vulgární hodnotil už málokdo.

Zásadní je význam slova včetně jeho pragmatických složek, např. v jakých situacích lze označit vulgarismem píča muže? U překladových slovníků jsou pak stěžejní živé překladové ekvivalenty, např. jak co nejadekvátněji přeložit německé ficken do češtiny?

Lexikografické podání vulgarismů je zkrátka seriózním akademickým tématem, i když to tak na první pohled nemusí vypadat.