Přeslazený článek

Jak je to se škodlivostí řepného cukru (sacharózy)?

Ptá se Veronika Zámečníková odpovídá František Vyskočil, Fyziologický ústav AV ČR a PřF UK Praha.

S mírnou nadsázkou lze říci, že jediné pozitivum rafinované sacharózy z řepy a třtiny spočívá v kandování ovoce; případně ji lze použít jako zásobu energie v evakuačním zavazadle. Příjemný celoživotní návyk na sladké potraviny může také trochu obohatit paletu chuťových vjemů. A to je tak asi všechno, když nepočítáme, že krystalový cukr urychluje hojení povrchových ran a drobných poškození.

Škodlivost sacharózy je naopak prokázaná v několika přímých i nepřímých účincích. Lidem, obzvláště dětem, zvyšují sladká jídla a nápoje chuť na další sladké jídlo až do stavu téměř nezvladatelné závislosti. Při jednofotonové emisní výpočetní tomografii (SPECT) a jiných zobrazovacích „tunelových“ metodách pak „svítí“ v mozku oblasti odměny. Jsou to tytéž, které reagují i na jiné příjemné vjemy, ale také na drogy včetně kokainu. Kdybychom měli pro ukojení žádostivosti po sladkém k dispozici jen mrkev a sladkou papriku, bylo by to v pořádku. Touha po sladkém totiž původně pomáhala vyhledávat nejen zdroje energie, ale také vitaminů, především céčka. Ale konzumování dalších a dalších sladkých „hluchých“ kalorií ve formě sacharózy vede k tvorbě tuku a nových, prakticky nezničitelných zásobáren, tukových buněk. V našich „špíčcích“ se hromadí nadbytečně velké zásoby triglyceridu. Tukové ostrůvky bují mezi tkáněmi jater (steatóza), mezi svalovými vlákny (ztížený běh a vůbec pohyb) a tukem obrůstají důležité orgány jako srdce či ledviny nad fyziologickou normu. I u ovoce a medu se doporučuje střídmost, tj. asi tři jablka (300 až 400 g) denně.