UVB záření ovlivňuje chování ryb

Na zemský povrch dopadají různé druhy elektromagnetického záření, nejen ta velmi úzká část, kterou nazýváme viditelným světlem a jejíž vlnové délky se pohybují v rozmezí cirka 400–750 nm. Záření o kratších vlnových délkách se nazývá ultrafialové světlo (UV) a lze je dělit do tří částí – UVA, UVB a UVC. První z nich je pro nás sice neviditelné, avšak ne už tak pro mnoho dalších živočichů, kteří je běžně uplatňují pro vzájemnou komunikaci. UVC záření (vlnové délky kratší než 280 nm) je víceméně zcela pohlceno atmosférou (velkou roli hraje ozón), leč UVB (280–315 nm) jí částečně prochází, přičemž více jej k povrchu pronikne v oblastech s oslabenou ozonovou vrstvou. Už dávno se ví, že dlouhodobé vystavení UVB paprskům může mít na organismy různé neblahé účinky, například narušování struktury DNA. Badatelé z Institutu evoluční biologie a ekologie Bonnské univerzity se však rozhodli prozkoumat, jestli může mít dlouhodobé vystavení mírně zvýšené úrovni UVB záření vliv i na chování organismů. Za modelový druh si zvolili drobné rybky koljušky tříostné (Gasterosteus aculeatus), které chovali po přibližně 7 měsíců v podmínkách, za nichž byla ve slunečním světle mírně posílena UVB složka, ale jen tak, aby to stále odpovídalo přirozeným podmínkám (například právě místům s oslabenou ozonovou vrstvou). Jak se ukázalo, rybky v takovém případě dorůstaly, ve srovnání s kontrolní skupinou chovanou za standardních podmínek, menší velikosti, což vědci přičítali nutnosti přesunout část živin na opravu poškozených tkání, ale rovněž se změnilo jejich chování ve vztahu k predátorovi. Koljušky jsou známé tím, že se přibližují k predátorovi, aby zhodnotily potenciální nebezpečí (říká se tomu predator inspection behaviour). Rybky dlouhodobě vystavené UVB záření vykazovaly takové riskantní chování ve zvýšené míře. Co to však znamená? To autoři zatím jen odhadují, snad ryby potřebují více živin, a některé studie dokazují, že lepší obeznámenost s predátorem je v takovém případě výhodou. Ryby by tak riskantnějším chováním vyvažovaly své fyzické nevýhody. Otázkou samozřejmě je, zda by tento trend s rostoucí UVB složkou pokračoval a riziko predace by v určitém bodě výhody převážilo. Avšak třeba ryby pouze těží ze své menší velikosti, která jim umožňuje lepší manévrovatelnost. To je každopádně téma pro navazující studii, která se už možná někde peče. Ať tak či tak, studie zřejmě poprvé ukázala, že UVB záření není pro organismy škodlivé jen z fyzického hlediska, nýbrž může též působit na chování některých z nich a do jisté míry tak snad ovlivňovat celý ekosystém. Leč není namístě se unáhlovat, s definitivními závěry počkejme, až kam se tento výzkum posune dál.

S. Vitt et al., Biol. Lett., DOI: 10.1098/rsbl.2017.0497