Proč Enceladus nezmrzne?

Saturnův Měsíc Enceladus má v průměru pouhých pět set kilometrů, ale jedná se o velmi aktivní těleso s přítomností vodního oceánu pod relativně tenkou ledovou slupkou. Po dlouhou dobu zůstávalo záhadou, odkud se bere teplo potřebné k dlouhodobému udržení vody v kapalném stavu. Teplo vzniklé radiogenním ohřevem je v tak malém tělese zcela zanedbatelné a uvažujeme-li slapy v pevném jádře, oceánu i ledové kůře, stále vychází, že oceán by měl za poměrně krátkou dobu vymrznout. Ale co když jádro pevné není?

Nová práce týmu z Francie, ČR (katedra geofyziky MFF UK), Německa a USA ukazuje, že je-li horninové jádro Encelada propustné, s trhlinami, jimiž prosakuje voda, postačuje teplo vznikající slapovým ohřevem. Této představě odpovídá i hustota měsíce. Vzestupné proudy vody ohřáté při tření v jádře navíc vysvětlují i lokalizovanou aktivitu měsíce – gejzíry pozorované v okolí jižního pólu Encelada na tzv. tygřích pruzích. Samotné složení gejzírů také naznačuje běžnou interakci vody s horninami, a to zejména při serpentinizaci – hydrataci železo obsahujících minerálů, k níž běžně dochází například v hydrotermálních oblastech na dně pozemských moří.

Model porézního jádra vysvětluje i rozdíl mezi Enceladem a obdobně velkým měsícem Mimasem obíhajícím ještě blíže Saturnu. Mimas nejeví žádné známky nedávné geologické aktivity ani přítomnosti oceánu. Nemá-li propustné jádro, nedochází v něm k potřebnému ohřevu. Současný model zatím odpovídá na všechny palčivé otázky týkající se aktivity Encelada – o to zajímavější bude budoucí průzkum.

Choblet G. et al., Nature Astronomy, DOI: 10.1038/s41550-017-0289-8

Pod ledovou krustou Encelada (na pólech tenčí) se ukrývá oceán a možná porézní jádro, do něhož proniká voda, ohřívá se a vrací se zpět do oceánu.Ilustrace NASA, JPL-Caltech, SSI, LPG-CNRS, U. Nantes, U. Angers, ESA