Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Proč Enceladus nezmrzne?

 |  8. 3. 2018
 |  Vesmír 97, 127, 2018/3

Saturnův Měsíc Enceladus má v průměru pouhých pět set kilometrů, ale jedná se o velmi aktivní těleso s přítomností vodního oceánu pod relativně tenkou ledovou slupkou. Po dlouhou dobu zůstávalo záhadou, odkud se bere teplo potřebné k dlouhodobému udržení vody v kapalném stavu. Teplo vzniklé radiogenním ohřevem je v tak malém tělese zcela zanedbatelné a uvažujeme-li slapy v pevném jádře, oceánu i ledové kůře, stále vychází, že oceán by měl za poměrně krátkou dobu vymrznout. Ale co když jádro pevné není?

Nová práce týmu z Francie, ČR (katedra geofyziky MFF UK), Německa a USA ukazuje, že je-li horninové jádro Encelada propustné, s trhlinami, jimiž prosakuje voda, postačuje teplo vznikající slapovým ohřevem. Této představě odpovídá i hustota měsíce. Vzestupné proudy vody ohřáté při tření v jádře navíc vysvětlují i lokalizovanou aktivitu měsíce – gejzíry pozorované v okolí jižního pólu Encelada na tzv. tygřích pruzích. Samotné složení gejzírů také naznačuje běžnou interakci vody s horninami, a to zejména při serpentinizaci – hydrataci železo obsahujících minerálů, k níž běžně dochází například v hydrotermálních oblastech na dně pozemských moří.

Model porézního jádra vysvětluje i rozdíl mezi Enceladem a obdobně velkým měsícem Mimasem obíhajícím ještě blíže Saturnu. Mimas nejeví žádné známky nedávné geologické aktivity ani přítomnosti oceánu. Nemá-li propustné jádro, nedochází v něm k potřebnému ohřevu. Současný model zatím odpovídá na všechny palčivé otázky týkající se aktivity Encelada – o to zajímavější bude budoucí průzkum.

Choblet G. et al., Nature Astronomy, DOI: 10.1038/s41550-017-0289-8

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Julie Nováková

Mgr. Julie Nováková (*1991) je evoluční bioložka na PřF UK, popularizátorka vědy, autorka a editorka science fiction. Podílí se na výuce předmětu základy astrobiologie a na organizaci semináře z astrobiologie (PřF UK). Je členkou Europlanet Society a Evropského astrobiologického institutu (EAI). Na jaře 2020 vydala v angličtině knihu Strangest of All – antologii astrobiologických sci-fi povídek doplněných o vědecký komentář. Kniha je volně dostupná na webu EAI a na julienovakova.com

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...