Labská filharmonie

Budova Labské filharmonie budila a budí pozornost médií už jen pouhou velikostí či spektakulární architekturou. Média jí věnovala pozornost také kvůli mnohokrát posunutému termínu otevření a mnohonásobně překročenému rozpočtu. Veledílo švýcarských architektů Jacquese Herzoga a Pierra de Meurona navazuje na slavnou tradici severoněmeckých paláců hudby, jako jsou opera Gottfrieda Sempera v Drážďanech či budova Berlínské filharmonie Hanse Scharouna. Stejně jako ony vybočuje ze současných poměrů architektonickou formou, stavebními a akustickými technologiemi a urbanistickou vizí.

I přes dlouhou tradici stavby divadel, oper a koncertních sálů jsme teprve nedávno začali chápat, proč některé budovy mají lepší akustiku než jiné. Počátky vědeckého přístupu k návrhům koncertních sálů můžeme hledat na přelomu 19. a 20. století v práci amerického fyzika Wallace Sabinea na budově koncertního sálu v Bostonu, který byl prvním prostorem, při jehož navrhování byly použity kvantitativní akustické výpočty. Teprve o sedmdesát let později přišel německý fyzik a matematik Manfred Schroeder s přelomovou prací o rozptylu zvuku, jež je dodnes základem pro akustické navrhování.

Velký sál Labské filharmonie.Snímek Michael Zapf

Difuzi zvuku lze popsat jako rozptýlení energie zvuku v místnosti. Absence rozptylu může vést k řadě nežádoucích akustických vlastností, které lze částečně odstranit přidáním difuzorů. Akustické vlastnosti prostorů s perfektní difuzí zvuku jsou všude stejně dobré bez ohledu na to, kde posluchač sedí. S fenoménem difuze souvisí přirozený vztah mezi akustikou koncertního sálu a jeho architektonickým výrazem. V barokních, klasicistních nebo neorenesančních sálech, jako je Semperova opera v Drážďanech, se vyskytují hojné ornamenty. Takové povrchy přirozeně rozptylovaly zvuk; velké prázdné plochy byly velmi vzácné. Z hlediska akustických kvalit koncertních sálů se naopak ukázaly jako problematické redukované modernistické návrhy, jelikož se v nich objevovaly rozsáhlé plochy, které zkreslovaly zvuk ozvěnou. Dobrý akustický návrh musí nalézt difuzní formy, které doplňují architektonický