Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Labská filharmonie

Architektura rozptýleného zvuku
 |  8. 3. 2018
 |  Vesmír 97, 186, 2018/3

Budova Labské filharmonie budila a budí pozornost médií už jen pouhou velikostí či spektakulární architekturou. Média jí věnovala pozornost také kvůli mnohokrát posunutému termínu otevření a mnohonásobně překročenému rozpočtu. Veledílo švýcarských architektů Jacquese Herzoga a Pierra de Meurona navazuje na slavnou tradici severoněmeckých paláců hudby, jako jsou opera Gottfrieda Sempera v Drážďanech či budova Berlínské filharmonie Hanse Scharouna. Stejně jako ony vybočuje ze současných poměrů architektonickou formou, stavebními a akustickými technologiemi a urbanistickou vizí.

I přes dlouhou tradici stavby divadel, oper a koncertních sálů jsme teprve nedávno začali chápat, proč některé budovy mají lepší akustiku než jiné. Počátky vědeckého přístupu k návrhům koncertních sálů můžeme hledat na přelomu 19. a 20. století v práci amerického fyzika Wallace Sabinea na budově koncertního sálu v Bostonu, který byl prvním prostorem, při jehož navrhování byly použity kvantitativní akustické výpočty. Teprve o sedmdesát let později přišel německý fyzik a matematik Manfred Schroeder s přelomovou prací o rozptylu zvuku, jež je dodnes základem pro akustické navrhování.

Difuzi zvuku lze popsat jako rozptýlení energie zvuku v místnosti. Absence rozptylu může vést k řadě nežádoucích akustických vlastností, které lze částečně odstranit přidáním difuzorů. Akustické vlastnosti prostorů s perfektní difuzí zvuku jsou všude stejně dobré bez ohledu na to, kde posluchač sedí. S fenoménem difuze souvisí přirozený vztah mezi akustikou koncertního sálu a jeho architektonickým výrazem. V barokních, klasicistních nebo neorenesančních sálech, jako je Semperova opera v Drážďanech, se vyskytují hojné ornamenty. Takové povrchy přirozeně rozptylovaly zvuk; velké prázdné plochy byly velmi vzácné. Z hlediska akustických kvalit koncertních sálů se naopak ukázaly jako problematické redukované modernistické návrhy, jelikož se v nich objevovaly rozsáhlé plochy, které zkreslovaly zvuk ozvěnou. Dobrý akustický návrh musí nalézt difuzní formy, které doplňují architektonický

Nyní vidíte 40 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Architektura
RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Shota Tsikoliya

 

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné