Moderna Viktora Kovačiće

Viktor Kovačić (1874–1924) byl klíčovou postavou rozvoje moderní architektury v Záhřebu. Chorvatského absolventa ateliéru Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění ve Vídni lze srovnávat s dalším jeho významným spolužákem Janem Kotěrou.

Oba mladí architekti opustili r. 1899 rakousko­uherskou metropoli a záhy se etablovali v Praze a Záhřebu jako přední představitelé moderního hnutí. Kotěra i Kovačić stáli v čele místních kulturních iniciativ a svým radikálním uměleckým názorem ovlivnili nastupující generaci českých i chorvatských umělců. Zásadní rozdíl mezi nimi však spočíval v celkovém objemu zakázek, které dokázali úspěšně realizovat.

Zatímco Kotěra si záhy našel movitou klientelu z řad české buržoazie, Kovačić svou reputaci budoval zejména prostřednictvím úspěchů v soutěžích. Tento nepoměr však neodrážel pouze osobnostní profil obou mladých tvůrců, ale také ekonomickou realitu obou zemí. Rozdílnou situaci ostatně ilustruje přesvědčivě i zvolená forma vlastního bydlení. Jan Kotěra si mohl dovolit postavit v Praze na Vinohradech prostorný rodinný dům, v němž měl dostatečné zázemí na to, aby zde mohl vyučovat své studenty, Viktor Kovačić si v centru Záhřebu vybudoval nevelký střešní byt.

Kovačićův byt na dnešní Masarykově třídě byl vlastně honorář za dvojici nájemních domů, které začal v roce 1906 projektovat pro Antuna Oršiće a Reginu Divković. Dvojice budov je střízlivým ohlasem vídeňské moderny, byť s poměrně redukovaným dekorativním aparátem a tlumeným koloritem fasády. Proto spíše než odkazy na tvorbu Otto Wagnera zde můžeme sledovat vliv Adolfa Loose, s nímž byl Kovačić v přátelském vztahu od časů svého vídeňského pobytu. Jako Loosův velký obdivovatel se stal v Záhřebu propagátorem jeho uměleckých principů.

Také vlastní Kovačićův byt podává svě­dectví o intelektuálním zakotvení a tvůrčí inspiraci v Loosově díle. Podstřešní apartmá je důmyslně rozděleno do dvou základních zón, obytné a servisní, které mají vlastní přístup z domovní chodby, což zajišťuje nerušený provoz v obou částech. Strohé až spartánské zařízení kuchyně, spíže a pokojí­ku pro služku bylo doplněno nejmodernější­mi spotřebiči. Jeho ryze utilitární charakter i světelná intenzita však ostře kontrastují s útulně řešenými pokoji.

Vybavení zbytku bytu dále koresponduje s Loosovými názory. Interiéry netvoří Gesamtkunstwerk jediného stylového projevu, což bylo stále dominantní pojetí movitěj­ších domácností té doby, nýbrž představuje velmi individuální vkus majitele. Soubor nábytku i uměleckých děl je odrazem Kovačićovy sběratelské vášně, hodnot lokální řemeslné produkce a také tradic anglické kultury bydlení. Vstupní hala, důmyslně zalitá proudem světla z převýšeného střešního světlíku, zajišťuje přístup do všech místností, avšak na první pohled si návštěvník povšimne jen některých dveří. Ty nejdůležitější vedou do jídelny, ostatní jsou rafinovaně upozaděny pomocí dekorativních tapet.

Kovačić koncipoval svůj domov s důrazem na komfort, pohodlí a intimitu. Byt není primárně reprezentativním prostorem, ale místem určeným k soukromému životu. Ačkoliv je Viktor Kovačić právem považován za průkopníka moderní architektury, jeho byt není programovým manifestem moderny, ale přirozeným výrazem individuálního životního stylu.