I do mouchy se lze zamilovat

Proč vlastně? — To je tedy otázka! Asi že je dotěrný. Kouše, bodá, saje nám krev. Někdy žije v prostředí, které nám není zrovna příjemné, hmyz si libuje i v trusu, lejnech, zahnívajících mršinách. To, co je pro něj rajskou vůní, nám zapáchá. Hodně hmyzích druhů také škodí, okrádají nás o úrodu, ničí zásoby, zabíjejí celé lesy. Obtěžují nás i doma, přenášejí nemoci. Těch důvodů je moc, ale jen některé jsou racionální. Na druhé straně ale znám dost lidí, pro které se stal hmyz nebo dokonce pavouci celoživotní láskou. Konečně i já k nim patřím.

Vy jste ale pro hmyz původně nehořel. — Můj profesní život byl ve znamení řady rekvalifikací. V jednom jsem ale měl jasno už na jedenáctiletce, budu studovat biologii. Na Přírodovědeckou fakultu jsem vstoupil jako zapálený ornitolog. Jenže tato odborná nika už byla v ročníku obsazena, a lepšími, proto jsem z ptáků přesedlal na něco, co nikdo studovat nechtěl – na pavouky. Slabost jsem pro ně měl vždy, obdivoval jsem obrovskou rozmanitost a rafinovanost jejich loveckých dovedností a nástrah. Však tématem mé diplomové práce byla funkční morfologie ústního ústrojí a potravní chování pavouků. To naplňovalo jak moje sběratelské choutky, tak i pozorovatelské a experimentální ambice.

Ale u pavouků jste dlouho nezůstal. — Byla doba umístěnek, já ji po studiu dostal do Chomutova, měl jsem učit na tamní jedenáctiletce. Ale ani Chomutov, ani učitelství nebyly zrovna mou prioritou. Tenkrát se říkalo, ze severních Čech není návratu, vždyť tam prý vypláceli i jakési „pohřebné“ za znečištěný vzduch.

Ale přesto jste unikl. — Ještě jako voják základní služby jsem potkal bývalou spolužačku, která už pracovala v Entomologickém ústavu, a ta mne upozornila, že shánějí aspiranta do laboratoře smyslové fyziologie hmyzu. Přihlásil jsem se, vyšlo to, a to byla moje další celoživotní šťastná výhybka. Fyziologie hmyzu se tehdy dynamicky rozvíjela a naši badatelé si začínali vydobývat mezinárodní uznání. V ústavu tento obor založil Vladimír Jan Amos Novák, dodnes legendární postava. Vzdělaný, osvícený, moderní vědec, ale zároveň přesvědčený marxistický filosof, což fungovalo jako ochranný štít nad všemi jeho nekonformními podřízenými. Věděl, že dobrá věda musí být mezinárodní, a proto se už tehdy snažil umožnit slibným začínajícím badatelům postdoktorandské stáže v dobrých zahraničních laboratořích.

Jaké ty cesty přinesly plody? — Kolega Karel Sláma například na Harvardu učinil objev, který nejenže publikoval v prestižním Nature, ale psaly o něm i The New York Times. Nutno dodat, že to bylo v době politického „tání“ v polovině šedesátých let, kdy Akademii věd předsedal světově uznávaný vědec František Šorm, s jehož chemickým ústavem jsme tehdy začali intenzivně spolupracovat na výzkumu hmyzích hormonů. Šorm měl „vědeckou intuici“, tušil, že hmyzí fyziologie nabízí slibná témata jak pro základní výzkum, tak pro aplikaci, takže nás podpořil a s Američany dokonce podepsal za ČSAV smlouvu o vědecké spolupráci v této oblasti.

Pak ale přišla okupace… — A se vším mohl být konec. Jenomže my, co jsme tehdy byli venku na stážích a vrátili se, jsme měli určitý kredit, takže jsme mohli naše kontakty ve světě nadále udržovat a rozvíjet – samozřejmě pod všudypřítomným partajním dohledem a cenzurou služební korespondence. V našem oddělení se dokonce vystřídalo několik amerických profesorů, kteří přijeli v rámci svých sabbatikalů. Po revoluci Akademie věd tři americké entomology právě za tuto plodnou spolupráci s Čechy i za totality vyznamenala Zlatou medailí J. G. Mendela.

Čím jste se v ústavu zabýval vy? — Vždy mne zajímalo chování živočichů, proto jsem se snažil etologii naroubovat na nosné téma našeho oddělení – hmyzí hormony. Pavouky jsem musel pověsit na hřebík a jako téma disertace jsem si zvolil vliv hormonů na páření ruměnice pospolné. Tato ploštice u nás sloužila jako „laboratorní morče“ pro nejrůznější endokrinologické studie, ale jejím intimním životem se nikdo do té doby nezabýval. Při manipulaci s hormony jsme u tohoto pospolitě žijícího hmyzu objevili i několik pikantností – homosexuální a pedofilní sklony, o skupinovém sexu ani nemluvě.