Svět mého levharta
| 6. 10. 2016V jeho vyprávění najdete příběhy toulek panenským pralesem, vyhrožování mafiánů, boj s lidskou pohodlností i frustraci z všudypřítomné korupce. Britové mají svou Jane Goodallovou či manžele Adamsonovy, my máme Stanislava Lhotu.
Před jedenáct i lety, v roce 2005, měl tehdy jedenatřicetiletý Stanislav Lhota poprvé namířeno do Indonésie. Zaujatě vyprávěl o svých plánech člena Expedice Frontata: hledat téměř neznámou opici, kterou do té doby ve volné přírodě ještě nikdo nefotografoval – hulmana běločelého (Presbytis frontata). Potkal ji letmo až po měsíci intenzïvního pátrání v pralesích jižního Bornea. Během dalších devíti měsíců vyzrál na její plachost a mohl začít se systematickým výzkumem. Po setkání s rychlou devastací přírodního bohatství Indonésie a bezmocí těch, kdo si zločin uvědomovali, začal znovu plánovat. Jeho cílem se měla stát záchrana pobřežních mangrovových lesů. Měl už domluvené i studenty, kteří by do oblasti přijeli zkoumat populaci primáta kahaua nosatého (Nasalis larvatus) s 1400 jedinci, tvořícími pět procent tehdy známé populace druhu.
Na co se studenti zaměřili? — Jejich výzkum měl vysvětlit funkci velkého nosu kahauů, který je mezi primáty relativně největší. Neznáme jasný důvod jeho rozměrů. Jedna hypotéza v něm vidí termoregulační orgán. Kahauové totiž mají velký prostor v předžaludku, kde symbiotické bakterie zpracovávají značné množství rostlinné potravy. Tělo kahaua při tom produkuje teplo, dopravované krví do nosu, který by je měl odvádět. Vzhledem k tomu, že samec kahaua nosatého velikostí těla dvojnásobně přesahuje samice – a spotřebuje více potravy – je to právě on, kdo má tak veliký nos. Kritikové hypotézy si ale všímají, že vůdčí samec tlupy má nos nejmohutnější a tomuto orgánu proto přisuzují roli sexuálního ornamentu. Samec kahaua má harém, z něhož mohou samice volně odcházet nebo tam přicházet. Nos by pak mohl být jedním z atraktantů, umožňujících samci kahaua samice získat a udržet si je. Pak je tu i hypotéza přisuzující mohutnému nosu kahauů roli rezonančního orgánu zesilujícího hlasové projevy vůdčího samce, svolávajícího tlupu. Cílem onoho studentského projektu proto mělo být vyhodnocování hlasového projevu kahauů v závislosti na rozměrech nosu.
Jak výzkum dopadl? — Nakonec z něj sešlo, neboť podobný uspořádali v Malajsii. Ještě jej nezveřejnili. O funkci nosu kahauů se asi bude diskutovat ještě dlouho.
V oblasti, na jejímž výzkumu se významně podílíte – v Balikpapanském zálivu – ale nejsou jen primáti. — Naše lokalita je na pobřeží. Zahrnuje tropický deštný prales i pozoruhodný mořský ekosystém. Mě vždy, přestože jsem primatolog, velmi zajímali delfíni a velryby. Máme tam kolegyni, která se kytovcům věnuje. Pravidelně jezdím na její akce a pomáhám jí. Je to pro mě taková příjemná rekreace. S dalekohledem před očima vyhlížím jejich hřbetní ploutve.