Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola
i

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Překvapivě tenký led na Enceladu

 |  6. 10. 2016
 |  Vesmír 95, 548, 2016/10

Saturnův malý měsíc Enceladus skýtá unikátní možnost studia materiálu z podpovrchového oceánu díky aktivním gejzírům v okolí jižního pólu. Ledová slupka ale možná nepředstavuje tak silnou bariéru pro přímý průzkum oceánu, jak jsme se dříve domnívali. Nový model Ondřeje Čadka z katedry geofyziky MFF UK a kolegů z ČR, Francie a Belgie odpovídá dostupným datům z librace, gravitačních měření i tvaru měsíce. Prostor parametrů, které jsou v souladu se všemi těmito pozorováními, udává průměrnou tloušťku kůry 18–22 km. Model ukazuje, že led je zřejmě nejsilnější kolem rovníku, kde dosahuje mocnosti až 40 km. Směrem k pólům jeho tloušťka klesá. Nejtenčí je v oblasti jižního pólu, a to 1,5 až 5 km – o řád méně, než se předpokládalo. Model odvozuje také hustotu enceladovského oceánu, která se blíží pozemskému. Je také v souladu se salinitou odvozenou ze složení gejzírů.

Práce zcela mění pohled na tepelný vývoj Enceladu. Tenká slupka nasvědčuje silnému uvolňování tepla slapovým ohřevem v oblasti jižního polárního terénu anebo v porézním jádře. Pokud nedochází ke značné disipaci v jádře, oceán se zřejmě nyní nachází ve stavu krystalizace a síla kůry roste. Dnešní tenká slupka může být pozůstatkem období vyšší výstřednosti dráhy měsíce.

Pro další výzkum jde o dobrou zprávu, protože bychom mohli pomocí radaru při nízkých průletech či přistání zkoumat rozhraní led – oceán, a po nedávných modelech porézního jádra či orbitálního vývoje vnitřních měsíců Saturnu naznačujících jejich nízké stáří podává další dílek do fascinující skládanky, kterou vývoj Enceladu představuje.

Čadek O. et al.: Geophys. Res. Lett., DOI: 10.1002/2016GL068634

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Julie Nováková

Mgr. Julie Nováková (*1991) je evoluční bioložka na PřF UK, popularizátorka vědy, autorka a editorka science fiction. Podílí se na výuce předmětu základy astrobiologie a na organizaci semináře z astrobiologie (PřF UK). Je členkou Europlanet Society a Evropského astrobiologického institutu (EAI). Na jaře 2020 vydala v angličtině knihu Strangest of All – antologii astrobiologických sci-fi povídek doplněných o vědecký komentář. Kniha je volně dostupná na webu EAI a na julienovakova.com

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...