Překvapivě tenký led na Enceladu

Saturnův malý měsíc Enceladus skýtá unikátní možnost studia materiálu z podpovrchového oceánu díky aktivním gejzírům v okolí jižního pólu. Ledová slupka ale možná nepředstavuje tak silnou bariéru pro přímý průzkum oceánu, jak jsme se dříve domnívali. Nový model Ondřeje Čadka z katedry geofyziky MFF UK a kolegů z ČR, Francie a Belgie odpovídá dostupným datům z librace, gravitačních měření i tvaru měsíce. Prostor parametrů, které jsou v souladu se všemi těmito pozorováními, udává průměrnou tloušťku kůry 18–22 km. Model ukazuje, že led je zřejmě nejsilnější kolem rovníku, kde dosahuje mocnosti až 40 km. Směrem k pólům jeho tloušťka klesá. Nejtenčí je v oblasti jižního pólu, a to 1,5 až 5 km – o řád méně, než se předpokládalo. Model odvozuje také hustotu enceladovského oceánu, která se blíží pozemskému. Je také v souladu se salinitou odvozenou ze složení gejzírů.

Práce zcela mění pohled na tepelný vývoj Enceladu. Tenká slupka nasvědčuje silnému uvolňování tepla slapovým ohřevem v oblasti jižního polárního terénu anebo v porézním jádře. Pokud nedochází ke značné disipaci v jádře, oceán se zřejmě nyní nachází ve stavu krystalizace a síla kůry roste. Dnešní tenká slupka může být pozůstatkem období vyšší výstřednosti dráhy měsíce.

Pro další výzkum jde o dobrou zprávu, protože bychom mohli pomocí radaru při nízkých průletech či přistání zkoumat rozhraní led – oceán, a po nedávných modelech porézního jádra či orbitálního vývoje vnitřních měsíců Saturnu naznačujících jejich nízké stáří podává další dílek do fascinující skládanky, kterou vývoj Enceladu představuje.

Čadek O. et al.: Geophys. Res. Lett., DOI: 10.1002/2016GL068634